Jeden z nás překonal zábrany, které nám vnucuje výchova, rodina, existenční strach, obava z reakce okolí, obava z vězení... více v tomto článku. Osobně mu rád přispěju na právníka.

Co mě říká pojem "evakuační zavazadlo"? Vzhledem ke svému věku si vzpomínám na hodiny branné výchovy na základní škole, kde se nás učitelka mimořádně aktivní v místní organizaci Komunistické strany, snažila přesvědčit, že Třetí světová válka se Západem je na spadnutí. Nebyla na spadnutí, ale o to nešlo. Šlo o nejistotu a strach z vnějšího nepřítele - většinou v zásadě imaginárního. Lidem se dobře vládne pomocí strachu.

V dnešním vydání Britských listů se objevil zajímavý materiál z knihy F. Koukolíka a J. Drtilové: Základy stupidologie - propaganda a logické klamy. Text obsahuje celé dvě kapitoly, přinášející definice a spoustu konkrétních příkladů z každodenního používání propagandy a logických klamů politiky, v masových médiích a na dalších místech. Je to vynikající "potrava pro mysl". Globalizovaná kapitalistická společnost potřebuje ke svému fungování zdárně modelovat naše potřeby, myšlení, vnímání a jednání. Text ukazuje, jakými metodami společenské elity dosahují tohoto cíle. Dovolil jsem si text stáhnout k sobě na blog.

Proč vůbec něco psát? Možná proto, že mě včera jeden člověk napsal (byla to ona)l, že si přečetl pár článků a má chuť leda tak strčit hlavu do trouby. No, naštěstí, už jsou dnes běžné trouby elektrické. Částečně mě omlouvá, že anarchista nemůže psát všechno. Vytvářet si sám online obžalovací spis, by bylo jednak velice nemoudré a zadruhé by to úplně zapadlo do logiky komoditního spektáklu, kterým jsme obklopeni.

 Tak jsem po řadě měsíců neodolal a objednal si další nálož anarchistické literatury. Že jsem možná jeden z těch, kteří by se dali spočítat na prstech? Nevadí, poslední dobou se bez anarchistických knih cítím jak ryba na suchu - ty které mám, jsem přečetl a pořádnou objednávku jsem neudělal několik let.

Neveselo, truchlivo je v českých anarchistických luzích a hájích. Na jedné straně lidé, kteří prošli dokořán otevřenými zadními vrátky do akademické sféry, masových médií a nevládních organizací a anarchismem jenom přibarvují svoji kariéru... na straně další lidé, kteří nikdy neopustili svoje zázemí vyšší třídy a anarchismus berou jako zajímavou víkendovou záležitost... ještě dále lidé, kteří sní o revoluce-prostém demokratickém anarchismu, za který je pochválí i pan učitel ve škole... a pak lidé, kteří se nestačí divit, kam po 19 letech moderní české anarchistické hnutí dospělo... a v jejich hlavách se střídá rezignace se zoufalou zarputilostí...

Dostal jsem v práci přiděleného nového zákazníka. Byl to den, kdy jsem se ze služební cesty ani moc netěšil, protože jsem byl v časovém presu a do Plzně jsem musel jet nejkratší cestou po dálnici a poměrně rychle. Nicméně byl to bonus - další den mimo kancelář, mimo síť, mimo kontrolu ze strany šéfů.

Po téměř 35 letech se v tomto roce odstěhuji z Prahy. Dobrovolně. Je to možná s podivem, když do metropole českého kapitalismu míří desetitisíce lidí a magické slovo "Praha" symbolizuje spoustu většinou naivních snů: vzestup v sociálním statusu, "velký svět", "skvělá práce"... et cetera ad nauseam.

Tak po mě po několika letech skočila nějaká choroba. Ráno jsem byl úplně neprovozuschopný, detaily raději vynechám. Uvědomil jsem si ale několik věcí, které platí od Nového roku: pro krátkodobé choroby zdravotní pojištění, které platím každý měsíc, nemá vůbec smysl.

Je úterý v noci a pomalu dávám stránky dohromady. Grafika je zatím neupravená, ale postupně vkládám obsah převážně do sekce Překlady... vždyť to byl taky hlavní důvod, proč stránky vůbec vznikly... Takže pokud nepatříte mezi několik málo lidí, kteří o stránce vědí a zabloudili jste sem náhodou, nečekejte zatím mnoho. Do konce tohoto týdne bych měl do Překladů...