Podzim v Praze skutečně řádí a když se dívám z okna, vidím jak se šedý dým, stoupající z komínů pivovaru Staropramen, o sto metrů výše spojuje se stejně šedou oblohou, ohraničenou šedými mraky, válejícími se nízko nad zemí. Odborně se následkům takového počasí říká "Seasonal affective disorder" (SAD) a pokud máte prachy na drahého psychologa, nařídí vám koupit si domů speciální terapeutickou lampu na zvýšení intenzity světla nebo do vás začne rvát sadu antidepresiv jako Buproprion, Modafinil, Sertralin nebo Paroxetin. Ještě že nežiju ve Skandinávii, tam chronickým SADem trpí cca 10% obyvatelstva, což vysvětluje nebývale vysokou míru sebevražednosti.
 

Z pohledu anarchisty žijeme v prapodivných časech. Spíše v určitém bezčasí. Pro mnoho lidí, kteří byli „aktivní“, se jedná spíše o určitý vyčkávací postoj. Čekají možná, že „to“ někdo rozjede znovu, že skupina iniciativních lidí znovu nastartuje obehraný kontrainformační a aktivistický model: iniciativu, která si udělá webové stránky, vyrobí několik letáků a samolepek a vrhne většinu své energie na vydání prvního čísla reprezentativní samizdatové tiskoviny. Osvětový demokratický model „anarchistický letáček do každé rodiny a pak přijde revoluce“ by tak mohl znovu procestovat bludný kruh a dospět k poznání, že „takhle to opravdu nepůjde“. Další generace mladičkých aktivistů by se unavila, vyhořela a frustrovala.

V těchto dnech se Střední Evropou prohnal další z řady "černých závodů" luxusních automobilů (a pracháčských posádek). Jmenoval se Diamond Race. První cenou je velký 3,4 karátový diamant a kdo chtěl startovat, musel být nejen celebrita, ale i vysolit zápisné 43.600,- Kč. Jinými slovy: zase se zmrdi s Lexusy a Porsche bavili tím, jak dokazovali ostatním, že pro boháče neplatí nejen pravidla silničního provozu - a ohrožovali tisíce lidí na silnicích mimořádně rychlou a bezohlednou jízdou. Vloni skončil podobný závod Gumball 3000 smrtelnou dopravní nehodou. Dvě britská hovada v Porsche 911 v Makedonii sestřelila ze silnice starší Volkswagen. Jeho 67letý řidič na následky utrpěných zranění zemřel, jeho manželka byla těžce zraněna. Oba vrazi se pokusili v jiném vozidle okamžitě opustit zemi, ale byli zatčeni na hranicích.

Budiž prokleta kombinace vzestupu kurzy koruny, vývoje úsporných procesorů Intel Atom a stále postupující tendence ke stále výraznějšímu rozbití a vlastně "atomizaci" třídy utlačovaných a vyděděných. Hitem letošního roku v oblasti počítačových technologií jsou miniaturní přenosné počítače, aneb jak se říká "netbooky". Ještě menší a "osobnější" počítačové technologie pomáhají vytvářet ještě odcizenější a neosobnější mezilidské vztahy.

Dnes jsem v sedm večer přišel domů vcelku ubitej z práce a za to, že jsem začal psát, mohl titulek na novinky.cz, kam jsem bezmyšlenkovitě zabloudil. Otvírák na titulní straně přinášel informaci že bubeník jakési kapely se zabil na motorce. Před týdnem mi kamarádka řekla že její šéf, 31letý muž se dvěma dětmi, si v sobotu koupil drahou motorku Ducati a v neděli se na ní zabil. Zemřel po několika dnech komatu na nemocničním lůžku. A ve mě se vzbudil strach, který někde vzadu v mé hlavě přebývá od té doby, co si tři moji nejlepší přátelé už před nějakou dobou pořídili silné motorky.

Tendence části českého anarchistického hnutí o politické sbližování a koalice s autoritářskou levicí byly jednou z několika ocelových koulí na noze, kterých jsme se nedokázali zbavit a před několika lety nás nakonec stáhly ke dnu. V průběhu 90. let měly mnoho podob a různou intenzitu, od společných transparentů Solidarity s trockistickou Budoucností, přes organizační spolupráci Solidarity a jiných s bolševiky v rámci Iniciativy proti ekonomické globalizaci v roce 2000 až po hospodská vyznání typu „Můj tata byl starý bolševik a ja su na to hrdý“.

Dostal jsem dva nové kratší velice zajímavé texty. Jeden se věnuje legendární francouzské anarchistické ilegalistické skupině z počátku 20. století, která vešla ve známost jako "Bonnotova banda". Zatracováni oficiálním hnutím, našli tito lidé obrovskou popularitu mezi francouzskou pracující třídou. Druhý představuje recenzi obsáhlé publikace na téma ruského anarchismu v sibiřské oblasti: znovu se dozvídáme o rozsáhlých a tvrdých bojích a sociálních snahách, o kterých jsme zatím téměř nic nevěděli.

Zase další týden, strávený na služebních cestách. Osm až dvanáct hodin denně v autě a únava, způsobující, že večer člověk upadne do postele a nemá sílu téměř na cokoli. Několik světlých okamžiků: jedním z nich je nová kniha vynikajícího britského kritického novináře Roberta Fiska "The Age of the Warrior". Sbírka jeho sloupků z posledních několika let pokrývá válku v Iráku a Afghánistánu a přípravu na ni. Poté, co odešel Murray Bookchin, je pro mě osobně Fisk zosobněním kritického, racionálního přístupu k věcem. I když není ani zdaleka anarchista, naplňuje beze zbytku pohled na žurnalistiku nikoli jako produkci "infotainmentu", ale jako snahu jít mocným tohoto světa po krku. 

V jednom z příhraničních okresů s nejvyšší nezaměstnaností v posledních letech vyrostla na zelené louce za městem průmyslová zóna. Shluk obrovských montovaných hal se zbrusu novými komunikacemi a inženýrskými sítěmi, který ještě více zkrášlil image zdejší krajiny jako "Ocelového města". V jedné hale sídlí pobočka nadnárodní korporace, fungující jako subdodavatel dílů pro automobilový průmysl. Šéf oddělení "lidských zdrojů" měl evidentně nějaký problém. Byl celý nesvůj a v jeho očích se zračil strach. Za chvíli se rozpovídal sám.

Dostal jsem za poslední týden několik dotazů jak je to s případným přebíráním článků nebo jejich částí nebo témat z jaime.cz. Budiž řečeno že na svůj blog neuplatňuji žádný copyright a pokud se vám něco zdálo zajímavé, můžete to klidně převzít nebo upravit podle svého a dále používat ve formě jakou uznáte za vhodné. Ocenil bych jen uvádění zdroje u přebíraných celých článků nebo překladů a e-knih.