Dostal jsem v práci přiděleného nového zákazníka. Byl to den, kdy jsem se ze služební cesty ani moc netěšil, protože jsem byl v časovém presu a do Plzně jsem musel jet nejkratší cestou po dálnici a poměrně rychle. Nicméně byl to bonus - další den mimo kancelář, mimo síť, mimo kontrolu ze strany šéfů. Služební cesta je také dobrou záminkou pro odpovídání na jen ty skutečně nejnutnější hovory na služební mobil.
Stále si ještě nejsem schopen zvyknout, že pokud spěchám a jedu 140 km/h, předjíždějí mě agresivně - jednou i zprava - řidiči a řidičky, jedoucí rychlostí odhadem 200 km/h. Vztekají se, když neuhnu okamžitě, jak několik set metrů za sebou spatřím jejich xenonová světla. Svět jejich silných aut a ještě silnějšího ega se zřejmě nachází v jiné dimenzi, než zásady bezpečné jízdy.
Řidička stříbrného Suziki Vitara se ale vytrestala sama a při pokusu mě z chodu předjet zprava nevypočítala rozdíl své rychlosti a kamionu, jedoucího před ní a nakonec musela velice prudce brzdit. Na dálnicích se toho pozná hodně...
Novým zákazníkem je další z nejodpornějších tvorů současného kapitalismu: personální agentura, snažící se dodávat dělnické a pomocné dělnické profese do několika montovaných fabrik, aktuálně se nacházejících na sever od Plzně. Dojíždí se 20 minut autobusem a mzdy jsou téměř minimální. Firma tak neustále balancuje na hraně a snaží se k pásu lifrovat úplně všechny a když je přiměje podepsat smlouvu, zaváže si je řadou těžce nestandardních pokut a háčků.
Zkuste pracovat v provozu na výrobu propanbutanových lahví jako pomocná síla a trávit život tím, že s vozíkem převážíte těžké lahve sem a tam. Co člověku dá takováhle "pozice"? Nic. Jen mu toho spoustu vezme. Čas na život, fyzické i psychické síly, možnosti osobního rozvoje...
Najatý "tým" ale podle stížností mladých systému loajálních zaměstnankyň přijímací kanceláře, klade soustavný nenápadný odpor - zpomaluje a sabotuje práci a snaží se jí vyhnout jakýmkoli způsobem. Neomluvenou absenci firma po řadě zkušeností se sabotováním téhle dřiny za jeden den pokutuje částkou 1000 Kč a pracovnice agentury měly před sebou vytištěný "manuál", jak co nejlépe prověřovat a zamítat absence z důvodu nemoci nebo úmrtí v rodině, ošetřování člena rodiny nebo zranění pracovníka...
Systémák agentury byl typický produkt svého statusu a role: zarostlý mírně asociální muž středních let, přihlouple se snažící flirtovat s telefonistkou na druhé pobočce a recepční na této, schopný bavit se jen o svém novém Apple iPhonu (v ceně asi 3 měsíců převážení propanbutanových lahví) a subnotebooku (v ceně asi 9 měsíců převážení propanbutanových lahví).
Během mého pobytu do agentury přišli tři mladí romové a poté, co se seznámili s pracovními podmínkami, zase odešli. Nedivím se jim. Pak přišla asi padesátiletá ustaraná upracovaná paní, které byly předestřeny parametry téhle hnusné práce a u pultu strávila několik minut ve vnitřním boji. Pak svěsila hlavu, řekla že si to ještě rozmyslí a odešla...
