V minulých dnech vzrušila policajty, prosystémové ochránce lidských práv i některé antifašisty návštěva Davida Dukea. Do ČR ho pozval neonacistický matador Filip Vávra a se zlou se potázal. Hlavním problémem zřejmě nebyly Dukeovy minulé vazby na Ku-klux-klan nebo jeho nová kniha, ale snaha bagatelizovat a popírat holocaust a ještě mnohem spíše kontakty na íránského prezidenta Ahmadínežáda, nejviditelnějšího politického nepřítele Izraele. Byla to rychlovka. Policie zareagovala na politické zadání a milého Davida sebrala a vyhostila.

Potřeba prostoru je výsostně politická. Místa, na kterých žijeme, podmiňují způsoby našeho života a obráceně naše vztahy a aktivity ovlivňují prostory našich životů. Je to záležitost každodenní zkušenosti a přesto se zdá, že z ní nejsme schopni odvodit nejjednodušší závěry. Stačí se projít městem, abychom pochopili jak bídná je podstata našeho způsobu života. Téměř veškerý městský prostor naplňuje dvě potřeby: zisk a sociální kontrolu. Je místem konzumu, zorganizovaného podle stále pevnějších pravidel neustále expandujícího trhu: trhu s bezpečností. Modelem je obchodní centrum, kolektivně privatizovaný prostor, na který dohlíží lidé a nástroje, poskytnuté příslušnými agenturami. V obchodních centrech je kolem spotřebitele a jeho rodiny vystavěna stále "personalizovanější" společenskost, nyní na těchto neonových místech můžeme jíst, hrát si s dětmi, číst si apod. Pokud ale vstoupíme bez peněz, objevíme, že se jedná o hrozivou iluzi života.

Francouzský anarchista a filozof Julien Coupat, označovaný za hlavu teroristické skupiny z francouzského případu Devítky z Tarnacu (více informací v Devítka z Tarnacu a Přicházející povstání), je od 11. listopadu 2008 stále ve vyšetřovací vazbě. Poslední dobou informace o této závažné represivní kauze poněkud utichly a přišel čas oživit si paměť. Dne 16. ledna 2009 sice byla na kauci z vazby propuštěna jeho soudružka a přítelkyně Yldun Levy, ale Coupat je stále za mřížemi.

Aktualizace 17. 4.

Na blogu Jana Hanuše se zde objevil zajímavý materiál o bezpečnosti informačních technologií ve vztahu ke všudypřítomné snaze státu "dohlížet a trestat". Další z mnoha úvodů do tématu, velice potřebný v dnešní situaci, kdy většina anarchistů se k bezpečnosti svých počítačů a webové komunikace chová velmi lehkovážně. Nebudu zde opakovat známá fakta a doporučení, se kterými se nedá než souhlasit. Přidal bych jen úvahu o současné situaci v šifrování a šifrovacích algoritmech. Jan Hanuš totiž (stejně jako já) doporučuje program Truecrypt (www.truecrypt.org). Jeho použití má ovšem určitá omezení.

Všichni, kteří jste si poslední dobou stěžovali, že sem nepíšu, jste měli pravdu. Nepsal jsem na jaime.cz žádné příspěvky. Snažil jsem se dokončit sbírku vynikajících esejů o proměně kapitalistické post-industriální ekonomiky a společnosti a související transformaci "demokracie". Poté, co se zásadním způsobem v letech 1980-2000 proměnila kapitalistická ekonomika, došlo k nastartování procesu, který se nás - rozbitou a demoralizovanou pracující třídu - snaží integrovat do "nové demokracie", založené na iluzi participace a správy věcí zdola... a tím definitivně rozbít naše tužby po svobodě a sociální spravedlnosti.

Tak jsem se postupně zotavil z menší operace, po které naštěstí zbylo jen pět stehů na zádech. Tetování nedoznalo větší úhony, chirurg se snažil, aby linie na sebe znovu navázaly. Pak jsem přežil chřipku i nutnost začít znovu chodit do zaměstnání. Psychotické pracovní tempo prvních dvou měsíců, kdy se uvolňují nové legislativní verze programu, postupně ustalo a znovu mohu v pracovní době krást čas na smysluplnou činnost. Jmenovitě dokončuji překlad mimořádně zajímavé sbírky esejů Alfreda Bonanna, nazvané "Zničme práci, zničme ekonomiku", zabývající se souvislostmi (a nedostatečností) tradičních levicových a anarchistických koncepcí "práce" a člověka v kapitalismu. Obvykle si nevybírám texty, v nichž je tolik ekonomických pojmů, ale jsem přesvědčen, že Bonannova kritika anarchistických koncepcí práce nám může dosti pomoci v současných programových a organizačních úvahách.

Je ostuda, že to zveřejňuji až nyní, měl jsem to udělat nejméně před dvěma týdny, ale zkouškové období ze mě udělalo zombie s pohledem přisátým na tisíce stránek odborných textů. Ale přesto: soudruh, kterého budeme pracovně označovat jako classwar, mě zaslal několik velice zajímavých překladů, vztahujících se k řeckému povstání.

Je začátek února a protože jsem se minulý rok rozhodl na stará kolena studovat, abych byl v tomhle podělaném systému zaměstnatelnější (ze současného zaměstnání mám pocit že mě požírá zaživa), tak mám zkouškové období. To jest i to málo volného času se ještě smrsklo. Popsat akademické prostředí by si vyžádalo delší článek, ale nemohl jsem odolat tématu, které mi poslal jeden ze soudruhů. Nebojte se, bude to jen krátká glosa a obsah bude hovořit sám za sebe.

V ranních hodinách 11. listopadu obklíčilo 150 policistů ze speciálních jednotek francouzskou vesničku Tarnac v oblasti Millevaches (350 obyvatel) a přepadlo zemědělskou usedlost, kde zatklo 9 mladých lidí. Simultánně bylo zatčeno dalších 11 lidí v Paříži a Rouenu. O čtyři dny později bylo 9 zatčených, známých nyní jako "Devítka z Tarnacu", postaveno před zvláštního soudce, vyšetřujícího teroristickou činnost a bylo jim sděleno obvinění ze "zločinného spolčení s úmyslem páchat terorismus". Celá policejní akce byla doprovázena nadnesenými a pochvalnými vyjádřeními ze strany ministra vnitra i ministra zahraničí.