Již od 22. června drží hladovku španělský anarchistický vězeň Amadeu Casella Ramon. Nyní se nachází ve vězeňské nemocnici v Terrassa. V roce 1979 byl odsouzen ke 30 letům vězení za dlouhou sérii bankovních loupeží na podporu anarchistického a anarchosyndikalistického hnutí. Svoji první expropriaci provedl v roce 1976 v Manrese a nakonec jich bylo více než padesát. Na konci sedmdesátých let se po desítkách let frankistické fašistické diktatury znovu silně aktivizovalo španělské anarchistické hnutí. Znovu vytvářelo svoje organizace, bojovalo, pořádalo stávky a protesty a dostávalo se do otevřených střetů se staronovou státní mocí

Dnes jsem vytvořil novou sekci - Soudruzi v rukou nepřítele - seznam anarchistických vězňů. Budu se snažit shromáždit všechna jména, za kterými se skrývá osud lidí, bojujících proti systému státu a kapitálu, v němž jsme stále přinuceni žít. Současné české anarchistické hnutí, nebo lépe řečeno jeho zbytky, není příliš solidární a obecně se vyhýbá anarchistkám a anarchistům, kteří se octli v rukou nepřítele kvůli otevřenému boji, kvůli svému útoku na systém. V našich zeměpisných šířkách jsou spíše vyhledávané případy, které stále umožňují těm, kteří si v zemi, kde žiju, uzurpovali anarchistické hnutí, prezentovat anarchisty jako nevinné oběti systému, jako lidi, kteří jen chtějí využívat svých lidských práv.

Domovská stránka solidární kampaně se Čtyřkou z Aachen (www.escapeintorebellion.info) je delší dobu nefunkční, a proto trvalo, než jsem z roztroušených odkazů po internetu sesbíral reportáž, kterou různí anarchisté pořídili z procesu. Zatím se mi ještě nepodařilo sehnat přepis prokurátorovy obžalovací řeči, kde se nachází více detailů o bankovních přepadeních, ze kterých byli soudruzi obviňováni... Získal jsem záznamy o prvních 10 dnech procesu, v nichž byli vyslechnuti nejdůležitější svědci a proneseny projevy, zásadní pro další řízení. Téměř úplná inscenace frašky jménem Justice se všemi herci, kostýmy a rekvizitami. Je dobré vidět, jak může vypadat solidarita, jak vypadá proces se soudruhy, kteří se nesnaží prezentovat jako nevinné oběti systému, který jim upírá „svaté“ právo na cokoli (svobodu projevu, shromažďování apod.) a chce je perzekvovat za vylepování plakátů. Tito soudruzi na systém přímo zaútočili, přičemž věděli, jaké mohou být následky. Neomlouvali své jednání a neodvolávali se na nějaké údajné posvátné principy, jejichž dodržování je možné si vynutit na státu.

Po prvotních informacích, které jsem přinesl o případu Čtyřky z Aachen, jsem zjistil další podrobnosti. Především se týkají podstaty obvinění. Prokurátor zatčené soudruhy obviňoval z více než deseti bankovních přepadení a uvedl, že zatčení anarchisté představují "Gentlemanský gang", provádějící bankovní loupeže, který po delší dobu unikal německé policii a jeho akcím se dostávalo značné pozornosti médií. Dalšími důležitými body obžaloby byly "pokusy vraždy", které měli soudruzi spáchat střelbou na pronásledující policisty.

..: + fotografie z protestních akcí  :..

Dne 18. června 2004 byli v Aachen, poblíž německo-holandské hranice po přestřelce s policií, vzetí rukojmí a honičce, zadrženi čtyři anarchisté, včetně dvou španělských uprchlíků Jose Delgada a Gabriela Pombo da Silvy. Kromě nich se v autě nacházeli Begonia Pombo da Silva (Gabrielova sestra) a Bart de Geeter. Přináším první informace o případu, který vešel ve známost jako „Čtyřka z Aachen“ a který je liberály z anarchistických řad ignorován, stejně jako řada dalších.

Lobby hudebního a filmového průmyslu se opět podařilo vysvětlit politickým špičkám globálních velmocí, že ochrana copyrightu hollywoodských sraček je mnohem důležitější, než jakákoli myslitelná lidská práva včetně práva na soukromí a víceméně za zády veřejnosti včetně většiny odborníků peče dohodu ACTA - Anti-Counterfeiting Trade Agreement. Nejedná se právě o malou záležitost, v říjnu 2007 oznámily svoji účast vlády USA, Švýcarska a Japonska a Evropská Unie, později se přidala Austrálie, Jižní Korea, Nový Zéland a Mexiko. Dohoda ACTA je dosud nejmasivnějším útokem na technologie a svobody, obviňované ze šíření a podporování softwarového pirátství a nelegálního kopírování multimediálního obsahu.

Dnes jsem v sedm večer přišel domů vcelku ubitej z práce a za to, že jsem začal psát, mohl titulek na novinky.cz, kam jsem bezmyšlenkovitě zabloudil. Otvírák na titulní straně přinášel informaci že bubeník jakési kapely se zabil na motorce. Před týdnem mi kamarádka řekla že její šéf, 31letý muž se dvěma dětmi, si v sobotu koupil drahou motorku Ducati a v neděli se na ní zabil. Zemřel po několika dnech komatu na nemocničním lůžku. A ve mě se vzbudil strach, který někde vzadu v mé hlavě přebývá od té doby, co si tři moji nejlepší přátelé už před nějakou dobou pořídili silné motorky.

Další přírůstek do sekce "Projekt anarchistické organizace", pracuji na tom, snažím se dávat postupně dohromady zásadní materiály z minulosti, které by jinak zapadly... Úvaha dlouholetého aktivisty ruského KRASu Vadima Grajevského shrnuje jeho nezaměnitelným stylem důležité postoje k anarchistické organizaci. Doporučuji číst v souvislosti s nedávno publikovanou úvahou od Marlen Insarove: Tři fáze proletářského boje, která je přístupná ve stejné sekci.

Doplňuji materiály do nového oddílu "Projekt anarchistické organizace" a moje pátrání po kořenech diskuse nad článkem Michala Magida "Permanentní krize anarchosyndikalismu" se dostalo ke dvěma malým článkům, popisujícím praxi a teorii argentinské FORA. První článek pochází z novin FORA jménem "Organizacion Obrera" z mimořádného vydání 2005 a jmenuje "Forismus - co chce?". Druhá úvaha "Přijímáme a doporučujeme - o anarchistickém cíli FORA" napsal Alejandro Galarza Vera a pochází ze stejného časopisu z čísla 12/2005. Zkusím zapracovat na materiálech od nejzajímavějšího aktivisty a teoretika FORA, Emilia Lopeze Aranga z 30. let minulého století...

Materiál Marlen Insarové, členky KRAS, ruské sekce Mezinárodní asociace pracujících, navazuje na úvahu Permanentní krize anarchosyndikalismu od Michala Magida. Vysvětluje různé fáze a podoby boje pracujících proti státu a kapitalismu a přináší další myšlenky o tom, jak by měla vypadat anarchistická organizace a jaké bojové úkoly má. Magidův článek vyvolal na libcom.org docela dlouhou a místy kontroverzní diskusi. Probírám se postupně desítkami příspěvků a chci další Magidovy postřehy a postoje shrnout do samostatného materiálu, protože rozhodně stojí za zveřejnění.