Dne pátého listopadu 1937 byl "Lidovým soudem" v Berlíně odsouzen automobilový dělník Julius Nolden k deseti letům vězení za "přípravu velezrádného činu s přitěžujícími okolnostmi". Nolden stál v čele FAUD, anarchosyndikalistického Svobodného svazu německých pracujících v Porýní, který pracoval v ilegalitě a počátku roku 1938 byl rozbit Gestapem. Bylo zatčeno celkem 89 lidí, kteří byli postaveni před soud.

V roce 1921 měla FAUD v Duisburgu asi 5000 členů. Poté jejich počet klesal a v době, kdy se k moci dostala NSDAP, zůstalo jen několik skupinek. V oblasti Duisburgu bylo asi 25 aktivistů a porýnský regionální svaz měl asi 200 lidí, platících členské příspěvky.

Na svém posledním regionálním kongresu, konaném v Erfurtu v březnu 1932, se FAUD rozhodla, že pokud se nacisté dostanou k moci, bude jejich federální sekretariát v Berlíně uzavřen a nahrazen ilegálním centrem v Erfurtu a bude podniknuta generální stávka. Ke stávce nikdy nedošlo, protože v roce 1933 již byla FAUD po celém Německu zdecimovaná vlnou zatýkání.

V květnu-červnu 1933 našel Dr. Gerhardt Wartenburg, sekretář FAUD, předtím, než musel uprchnout ze země, za sebe náhradu v podobě Emila Zehnera, kováře z Erfurtu. Wartenburg emigroval do Holandska a zůstal v Amsterdamu, kde našel útočiště společně s dalšími u holandského anarchosyndikalisty Alberta de Jonga. Podobně byl sektetariát Mezinárodní asociace pracujících (MAP/IWA), přesunut do Holandska, ale archiv organizace naneštěstí padl do rukou nacistů.

Na podzim 1933 byl Zehner nahrazen Ferdinandem Gotzem ze Saska a posléze Richardem Thiede z Lipska. Mezitím na podzim roku 1934 se Gotze, na útěku před Gestapem, objevil na západě země, kde podpora ze strany holandských soudruhů umožnila vytvořit ilegální organizaci FAUD. Zároveň byl spěšně vytvořen sektetariát FAUD v exilu v Amsterdamu.

Duisburg - agitační a bojové centrum

Do okamžiku, než se nacisté chopili moci, dělník Franz Bunged stál v čele Duisburské federace FAUD. Následně byl bez soudu uvězněn v koncentračním táboře Bogermoor. Za rok byl propuštěn, ale nacházel se pod policejním dohledem a nemohl se zapojit do žádné ilegální aktivity. Jeho místo proto zaujal Julius Nolden, tehdy nezaměstnaný kovodělník, který do té doby byl pokladníkem rýnské sekce FAUD. Nolden byl následně krátce zadržován poté, co Gestapo usoudilo, že jeho práce v místní spalovně je pouze krycí zaměstnání pro vytváření ilegálních kontaktů.

V červnu 1933, krátce poté, co byl propuštěn, se Nolden potkává s Karolusem Heberem, členem podzemního erfurtského centra. Cílem jejich setkání bylo zařídit útěk prozrazených soudruhů do Holandska a zahájit boj v podobě ilegální organizace v oblasti Porýní a Porůří. Noldenovi a dalším se skutečně podařilo vytvořit převaděčskou cestu do Holandska a zahájit šíření protinacistické propagace. Ze soudních záznamů vyplývá, že protinacistické brožurky, šíření pod krycím názvem "Jezte německé ovoce a buďte zdraví" byly tak populární mezi místními horníky, že ti se hromadně zdravili "Tak co, měl jsi už německé ovoce?". Nicméně po roce 1935 v souvislosti se zlepšující se ekonomickou situací, bylo stále těžší provozovat ilegální anarchosyndikalistickou organizaci. Mnoho soudruhů našlo práci po letech nezaměstnanosti a dočasných úvazků a zdráhalo se zapojit do hnutí odporu. Zbytek zařídil gestapácký teror. V roce 1935 navíc ustala činnost amsterdamské podpůrné skupiny.

Propuknutí španělské revoluce v roce 1936 bylo silným impulsem pro obnovení anarchosyndikalistického boje v Německu. Nolden posílil kontakty s Duisburgem, Dusseldorfem a Kolínem nad Rýnem, zorganizoval řadu setkání a dokonce uspořádal finanční sbírku na podporu španělských anarchistů. Zároveň Simon Wehre z Aix-la-Chapella, oblast Aachen, zorganizoval skupinu technických specialistů, kteří odjeli do Španělska.

V prosinci 1936 se ale gestapu díky infiltrovanému donašeči, podařilo odhalit ilegální skupiny v Munchengladbachu, Dulkenu a Viersen. Na počátku roku 1937 politická policie pozatýkala dalších 50 anarchosyndikalistů z Duisburgu, Dusseldorfu a Kolína nad Rýnem. Nolden byl mezi nimi. Po roce vyšetřovací vazby byli postaveni před soud a obviněni z "přípravy velezrádných činů" v lednu a únoru 1938.

Pro nedostatek důkazů bylo osvobozeno pouze šest lidí. Zbytek byl odsouzen k trestům od několika měsíců až 6 let. Julius Nolden byl uvězněn v Lutringhausenu, kde přežil až do osvobození Spojenci 19. dubna 1945. V roce 1947 se v Darmstadtu sešel s dalšími soudruhy a založil Federaci libertinských socialistů.

Vraždy soudruhů

Několik soudruhů bylo zavražděno ve vězení. Emil Mahnert byl podle svědectví dalších vězňů vyhozen z okna policení budovy gestapáckými mučiteli. Zedník Wilhelm Schmitz zemřel ve vězení 29. ledna 1944 a okolnosti jeho smrti nebyly nikdy objasněny. Ernst Holtznagel byl přesunut do trestného komanda, kde zemřel. Michael Delissen z Munchengladbachu byl ubit k smrti gestapem v prosinci 1936. Anton Rosinke z Dusseldorfu byl zavražděn v únoru 1937.

V srpnu 1946 napsal dusseldorfský anarchosyndikalista Ernst Binder: "V roce 1933 nebyl masový odpor možný a nejlepší lidé z hnutí nakonec promarnili svoji energii v bezvýchodné guerillové kampani. Pokud si ale pracující třída z tohoto bolestného experimentu vezme ponaučení v podobě toho že pouze včasná masová obrana je efektivní v boji proti fašismu, pak oběti nebyly přineseny nadarmo".

http://news.infoshop.org/article.php?story=20090720221350307
Původně materiál Kate Sharpley Library: http://www.katesharpleylibrary.net/