Tak jsem se postupně zotavil z menší operace, po které naštěstí zbylo jen pět stehů na zádech. Tetování nedoznalo větší úhony, chirurg se snažil, aby linie na sebe znovu navázaly. Pak jsem přežil chřipku i nutnost začít znovu chodit do zaměstnání. Psychotické pracovní tempo prvních dvou měsíců, kdy se uvolňují nové legislativní verze programu, postupně ustalo a znovu mohu v pracovní době krást čas na smysluplnou činnost. Jmenovitě dokončuji překlad mimořádně zajímavé sbírky esejů Alfreda Bonanna, nazvané "Zničme práci, zničme ekonomiku", zabývající se souvislostmi (a nedostatečností) tradičních levicových a anarchistických koncepcí "práce" a člověka v kapitalismu. Obvykle si nevybírám texty, v nichž je tolik ekonomických pojmů, ale jsem přesvědčen, že Bonannova kritika anarchistických koncepcí práce nám může dosti pomoci v současných programových a organizačních úvahách.

Nechci chválit dne před večerem revoluce, ale zdá se, že marasmus post-anarchistické subkultury přeci jen kromě cyniků a ochotných renegátů zplodil i kritické uvažování a snahy u části těch, které už narozdíl od sebe mohu označovat za "ty mladé". Objevily se i další kritické hlasy od "starých", kteří se už nechtějí nechat válcovat pragmatismem a socdemáctvím, natřeným na černorudo. Uvidíme, co z toho všeho vzejde. Blíží se První Máj a to byl vždy čas na úvahy o naší situaci v procesu třídního boje, o tom, jestli cíl emancipace člověka a zničení kapitalismu a státu je v naprostém nedohlednu, nebo jsou zde stále lidé, ochotní za něj bojovat.

Další parodie na První Máj

Když jsme u Prvního Máje, nemohu nechat bez poznámky takzvaný "May Day - festival proti rasismu" , pořádaný AFA, která se rozhodla, že loňská  estráda byla úspěšná a tak nastal čas uspořádat další. Osobně vůbec nevím, co má demokratický antirasismus společného s anarchistickou a třídněbojovou tradicí Prvního Máje. Vedení AFA to asi ví a ostatně, každá neformální hierarchie, odvozující legitimitu z potlesku pasivního publika, po čase najede na strategii "chléb a hry", takže znovu další kapelky zadarmo, pivo a pohodička. Jde to snadno, tihle lidé jsou zběhlí a prachy a kontakty mají.

Musím také zmínit za poslední měsíc několik hate-mailů a hate-icq-zpráv od AFA celebrit, vyznačujících se pozoruhodnou absencí jakýchkoli argumentů a pozoruhodnou mírou destilované nenávisti. Nemám kvůli tomu špatné spaní, jen mě přijde komické, že se mě snaží kádrovat například člověk, který ještě před dohlednou dobou v jistém nejmenovaném regionu organizoval "Autnomní skupinu", snažící se spojovat anarchisty s bolševiky a na svém webu přinášel i odkazy na trockistické a podobné organizace. Dnes je neformálním vůdcem jedné z početnějších a tradičních antifašistických skupin, taková v těchto kruzích panuje bída.

Co je ale podstatné: stálo by za úvahu, jestli ty zbytky anarchistů - míněno revolučních anarchistů - anarchokomunistů - by neměly zájem se vykašlat na zmíněný prvomájový spektákl a sejít se někde stranou, pokud možno úplně mimo Prahu a zabývat se skutečnými, relevantními problémy. Takový zájem ale musí zřejmě vyplynout sám z vývoje a rostoucích kontaktů a spolupráce. Pokud se dosud přeživší anarchokomunisté chceme někam pohnout, musíme v první řadě nabourat panující konsenzus, že subkulturní načernorudo nalakované socdemáctví je ta správná životní cesta pro mladého člověka, který se kriticky dívá na společnost okolo sebe.

Strasserův přízrak a otázka sionismu

Jak se současná subkultura horempádem de-anarchizovala a de-politizovala, uvolnila tím v mnoha ohledech společenský prostor náckům. Ti vycítili, že poté, co ze scény zmizela viditelná, politicky sice nepříliš zřetelná, ale hlučná anarchistická opozice, mají šanci zaujmout její místo. Dosud se tato snaha pohybovala víceméně v rovině deklarací a osamělých výkřiků na jejich webových stránkách. Nedávno ale náckové udělali značný krok, když na svém portálu odpor.org zveřejnili dlouhý a sofistikovaný text "Globalisace a kapitalismus" , který nese všechny znaky politického progamového materiálu. Minimálně v prvním plánu se cíleně vyhýbá obvyklé konspiračně-paranoidní antisemitské rétorice a snaží se působit jako seriozní politický diskurz.

Je to text, čerpající z nacionálně-socialistických tradic, navazující na "levicový nacismus" Gregora Strassera, jednoho z prvních vůdců NSADP, který ideu nacionálního socialismu myslel skutečně vážně. Evidentní inspirace strasserismem jako jednou z forem nacismu, znamená viditelné nebezpečí.

Text dovedně a demagogicky vykrádá anarchistickou a levicovou kritiku státu a kapitalismu a revoluční argumentaci obkládá nacionalismem a náznaky antisemitismu, přičemž si dává velký pozor, aby nesklouzl na hospodskou rovinu argumentace á la Petr Kalinovský (bývalý "mluvčí" Národního Odporu).

Evidentní cílovou skupinou jsou mladí lidé a poprvé se setkáváme s tím, že akcent není kladen na antisemitismus a rasismus, ale na sociální kritiku kapitalistické společnosti. Problém je umocněn tím, že v dnešní situaci naneštěstí náckové disponují tématy, v nichž je jejich postoj mnohem racionálnější a kritičtější, než postoj "druhé strany", v tomto případě míněno antifašistů. Jeden příklad za všechny?

Politická idiocie "radikálních antifašistů" dnes a denně nahrává na smeč náckům a je to snad nejvíce vidět v případě pro nácky nejcitlivějšího tématu - antisemitismu a sionismu. Velkou chybou bylo pozvat na antifašistickou akci z 13. prosince v Praze představitele Židovské liberální unie (ŽLU), což je pravicová demokratická sionistická organizace, která má k řešení středovýchodního problému postoje nahony vzdálené jakémukoli antiautoritářství. Jí organizovaná demonstrace na podporu státu Izrael, která se konala 11. ledna v Praze, se nesla zcela v duchu sionismu = židovského nacionalismu, ŽLU kopírovala oficiální tisková prohlášení izraelského velvyslanectví a ministerstva zahraničí a podporovala brutální izraelské válečné tažení v pásmu Gaza, které skončilo smrtí více než 1000 civilistů.

Podívejme se na trochu názorů těch, kteří pro AFA představovali politického partnera: stoupenec ŽLU pod pseudonymem "BuBu" například v diskusi pod výše uvedeným odkazem napsal: "Je třeba "do mrtě" vyčistit Gazu od tohoto hnoje - i kdyby tam neměl zůstat na kameni kámen ! A - ikdyž to zní drsně -včetně žen a dětí !" Další diskusní příspěvky hovoří o nutnosti zničit "palestinskou chamraď", nebo přijít na akci s dětmi, aby měly "správnou výchovu". Racionální hlasy, odsuzující židovský i arabský nacionalismus, byly naprosto ojedinělé.

Právě takováto politická spojenectví a pak i důsledná cenzura vůči anarchismu a vymetení všech pojmů, týkajících se revoluce a třídního boje, způsobuje, že naneštěstí jsme se dožili doby, že nacistická politická argumentace v řadě bodů působí autentičtěji a opozičněji, než "radikálně antifašistická". Náckové se snaží středovýchodní téma zneužít všemi silami - právě dosáhli u soudu povolení plzeňské akce "proti sionismu" a podle mého názoru budou v nastoupeném trendu pokračovat. Jednak na tom vytlučou politický kapitál, zadruhé mohou velice snadno kritizovat antifašisty.

Je to prosté, post-anarchistická subkultura zahodila sociální revolučnost do koše, náckové jí odtamtud vylovili, natřeli na hnědo a demagogicky vystavují na odiv.

Program a zakotvení

V této chvíli je naprosto nutné působit proti tomuto trendu. Aby se sociálně-revoluční kritika nestala rukojmím a obětí ultrapravice. V momentě, kdy se post-anarchistická subkultura již součástí problému a nikoli součástí řešení, se zvyšuje tlak na ty nepočetné zbytky revolučních anarchistů - anarchokomunistů, aby konali. Objevuje se především téma jasného programového vyjádření anarchismu jako revoluční ideje a sociálního hnutí. Objevuje se problém působení a aktivit, zřetelných navenek. Objevuje se problém "viditelnosti" či spíše neviditelnosti různých malých kolektivů a organizací - a jednotlivců.

Paní ředitelka na závěr

Tento týden se věci asi hodně pohnuly, když se "tak trochu anarchistka" nechává nazývat "šéfkou", a to ještě v pravičáckých neoliberálních novinách. Zde Mladá Fronta Dnes přinesla oslavnou prezentaci "tak trochu anarchistky a punkerky", neboli ředitelky kolaborantské nevládní organizace Gender Studies. Pro každého, kdo se v anarchistickém hnutí pohybuje delší dobu, je tento článek "tak trochu" šokem, protože nemálo lidí paní ředitelku pokládalo nebo stále ještě pokládá za významnou postavu anarchistického hnutí.

Proč se nad tím "rozčiluji"? Vždyť přece lidí, kteří zneužili svoje angažmá v anarchistickém hnutí jako odrazový můstek pro kariéru v nevládních organizacích, akademické obci nebo médiích, která jejich předchozí ideje pošlapává, je opravdu hodně. Pro pamětníky je ale pikantní vidět někoho, kdo se svými kamarádkami několik let dával mužské části hnutí těžkou sodu a obviňoval například tehdejší AFA z hrubého sexismu - jak se dnes etabloval v systému a svojí aktivní angažovaností popírá základní anarchistické myšlenky.

Kritika umělých koncepcí a standardů "krásy" byla vždy jedním z podstatných rysů anarchistického feminismu. Dvojnásob překvapí, že se tedy člověk, vnímaný mnohými jako zásadní anarchistka, nechá zpracovat vizážistou, nafotit profesionálem a pak dalším profesionálem vylepšit v grafickém programu - a výsledkem je právě ona nereálná podoba přitažlivosti a "krásy", vnucovaná systémem ženám. No, srovnejme: zde je paní ředitelka podle MfDnes a zde a zde jsou její přirozené fotografie. Asi nebudu sám, kdo vidí dvě různé osoby.

Demokratické nevládní organizace jako Gender studies je z anarchistické perspektivy možné označit jen jako pátou kolonu kapitalismu. Subjekty, zaměřené na odstraňování nejkřiklavějších protikladů, na promazávání koleček systému, aby fungoval "férověji" a méně konfliktně. Subjekty, placené státem i Evropskou Unií i nadnárodními korporacemi (zde se můžete podívat, kým jsou Gender studies podporovány: například Ford Foundation - ano, nadace založená synem Henryho Forda, nebo Citigroup Foundation  - ano, nadace založená jednou z největších finančně-kapitálových korporací, dále GS podpořil "státní rozpočet ČR", velvyslanectví USA nebo celkem 4 ministerstva).

Je proto charakteristické nejen, že Gender studies podniká akce jako "Firma roku" - zde diplom a čokoládu vyhraje ten, kdo vykořisťuje a manipuluje ženy a muže naprosto rovnocenně. V roce 2007 takto byly oceněny například nadnárodní korporace Microsoft a IBM. V "týmu" organizace se vůbec najdou lidé, kteří by mohli zfleku nastoupit do kterékoli nadnárodní korporace. Co takhle Ing. Markéta Novotná, která  "má dlouholetou praxi v oblasti rozvoje lidských zdrojů" a pracovala jako "manažerka vzdělávání" v korporacích TESCO, Česká Spořitelna a další?

Bezva... ve svém zaměstnání se musím často stýkat s personalisty a manažery lidských zdrojů a pracovat podle jejich zadání. Mohu vám říci, že nejen v mém případě jsou tyhle profese nejvíce nenáviděné pracujícími lidmi. Tihle manažeři, jejichž jedinou náplní je manipulovat pracujícími a plánovat jim práci a šikanovat je, když mají pocit, že nemakají dost efektivně, jsou v duchu tisíckrát proklínáni drtivou většinou obyčejných pracujících, které denodenně potkávám.

Problém je, že mnoho lidí v post-anarchistické subkultuře právě paní ředitelku a jí podobné pokládá za ztělesnění anarchismu. Sice nevím, co je anarchistického a punkerského na šéfování organizaci, která je součástí establishmentu, ale jiní asi vědí... A propos, jak se s tím ještě shoduje donedávna obsazené křeslo v redakční radě "prestižního anarchistického" časopisu, také nevím... Patrně jsem dogmatický a hloupý...