Na eskalující problém s neonacisty se nepodařilo reagovat nikomu z post-anarchistické subkultury ani trosek anarchistického hnutí. Dělnická strana mezitím na 13. prosince nahlásila už třetí akci v Janově. Pak přišla reakce. AFA svolala demonstraci na stejný den.... do Prahy. Vzhledem k tomu, že nová AFA se prezentuje jako otevřená, akční a dynamická, čekal jsem něco jiného.

„Důstojné vyjádření“ antifašistických postojů 100 kilometrů od pokusu o pogrom – připadá to podivné jen mě? Svolání je opět anti-třídní, anti-politické. AFA zve „všechny odpůrce“, alternativní mládež, subkultury, gaye a lesbičky apod. Třídní hledisko nikde a chystá se další liberální jarmark marnosti. Další „mechanické“ sjednocení lidí, zastávajících myšlenky nesjednotitelné a často úplně protikladné. Další prosazování nejmenšího společného jmenovatele, které spolehlivě pošle do kytek anarchistické principy i akci.

Když někdo „nehodlá tiše přihlížet“, je to odvážný úmysl. Sejít se ale desítky kilometrů od místa problému je pokrytectví. Guru liberálního anarchismu pan Slačálek pronese projev pro pár set lidí, provokující skupinku nácků seberou policajti a všichni se rozejdou.

Je to další de-mobilizace, stejně jako na Prvního Máje 2008, odsunutého mimo centrum na Císařskou louku, v Praze, kterou mezitím prošel náckovský průvod. Dost lidí podle mých informací do Janova směřovalo, nyní dají přednost akci v Praze, pokus o intervenci v Janově asi selže. AFA znovu odvádí lidi od „horkých míst“.

„Problémoví“ v uvozovkách a příběh Bertramky...

Za jeden z hlavních zdrojů problému v Janově svolání uvádí 'kumulaci velkého množství „problémových“ na malém prostoru...' „Problémoví“ v uvozovkách. Jakoby autoři textu společně s nevládními organizacemi nedostatečně chápali, že nemalá část Romů, žijících v sociálním vyloučení, jsou skutečně problémoví.

Bydlel jsem 10 let na pražském Smíchově poblíž romského ghetta na Bertramce. Lumpenproletářská komunita, sužovaná kriminálnickými elitami, lichváři a zkorumpovanými aktivisty, kteří si v rámci rodinných klanů „privatizovali“ politické iniciativy, je problémová bez uvozovek. Její sociopatické chování bylo všudypřítomné. Příklady netřeba uvádět, hlavním zdejším artiklem byly organizované kapesní krádeže, později distribuce drog.

Sociálně implodovaná romská ghetta produkují antisociální zločinecké vzorce chování a život vedle nich je peklem pro všechny. Lidé, kteří se tak chovají, ovšem nesou odpovědnost za své činy, nejsou nesvéprávné oběti kapitalismu, které nelze vinit. Takový přístup by měl být samozřejmý dvojnásob pro anarchisty, kladoucí důraz na sice sociálně zakotvenou a utvářenou individualitu, ale přesto individualitu, která má prostor pro různé volby a postoje.

Pojďme ale zpátky...

Bílí a starousedlíci pociťovali údiv, strach, averzi a nepochopení toho, co se na Bertramce děje. Žádná antifašistická nebo anarchistická organizace se problému romských ghett nevěnovala, nevysvětlovala jeho sociální kořeny, neobjasňovala, že problémem nejsou Romové jako etnikum, ale kapitalismus a tradiční rasismus. Místní „bílí“ své zoufalství shrnovali do protimluvu „nemám rád rasismus a cikány“. Nezažil jsem snahu přivolávat plynové komory, zažil jsem „jen“ dlouhodobou frustraci, strach a averzi.

Pokud se Betramka jmenuje Janov a je mnohonásobně větší, věřím, že dlouhodobá frustrace může přerůst ve stav, kdy jsou místní podpořit kohokoli, kdo se otevřeně postaví proti antisociálnímu zločinu. Náckové z Dělnické strany nicméně logicky nejsou schopni pokračovat a vysvětlit, kdo a co produkuje ghetta. Jejich rasová patafyzika je absurdní. Kdyby byli schopni pokračovat, dospějí k popření vlastní ideologie.

Tenhle myšlenkový pochod ale neprobíhá v hlavách lidí, kterým deklasovaní lumpenproletáři dělají ze života noční můru. Proto je právě nyní mnohonásobně důležité přistupovat k problému racionálně, ze sociálního hlediska a na pozadí porozumění člověku a společnosti, na pozadí anarchistického světonázoru.

Nástin řešení?

Pokud uvažujeme o řešení v krátkodobějším horizontu, napadá mě jediná oblast, odkud čerpat – a to jsou pokusy, podnikané americkými Černými pantery. Jestli konfrontujeme nácky jako vnější nositele totalitních myšlenek a hierarchie, musíme konfrontovat i vnitřní elity a hierarchie – romské mafie a klany. Nesmíme stát na protináckovském protestu bok po boku s mafiány, pasáky a drogovými dealery a politickými a klanovými reprezentanty jako například Vildou Matejem z Janova. Musíme se proti těmto lidem vymezit.

Upozorňování na romské mafie z Janova, které mají místní policii evidentně „na háku“, je pro nácky laciné a sbírají na tom body. Postačilo upozornit, jak vstřícně se ke gangsterovi Matejovi choval major Tomáš Hrabovský, kterého Matej familiárně oslovuje „pičo“, jak zaznamenala řada novinářů.

Pokud má mít anarchistická aktivita na litvínovsku smysl, musí vycházet z místních podmínek a lidí. Demonstrovat v Praze proti náckům a rasismu v Janově je absurdní. Smysl má všemi silami podpořit jakoukoli anarchistickou, třídněbojovou a akční iniciativu, která na Severu znovu půjde do boje.

Problém mizející opozice...

AFA vyměnila kádry a ze sociálně opoziční skupiny se stala politicky nečitelnou skupinou, omezující se na fráze, neschopné pojmenovat realitu kapitalismu. To, že ze záhlaví webu zmizelo, že se jedná o stránku všech „revolučních antifašistů“, byl jen začátek. AFA získala image „zdivočelé nevládní organizace“ a dnes se vychloubá výstavou v Památníku Lidice, nesoucí její logo v záhlaví (památník je organizační složkou Ministerstva kultury). Stačily dva roky a místo součásti anarchistického hnutí je více chápána jako součást levicově-liberálního establishmentu a její politické spojnice směřují více k levicovému politickému spektru a nevládním organizacím.

Pokud se chceme postavit náckům, musíme se postavit i tvrzení, že právě oni jsou sociální opozice, jdoucí důsledně proti demokratickému establishmentu. To nebude možné, pokud situaci v AFA bude mít pod kontrolou současné vedení, které se od skutečného, třídněbojového anarchismu, anarchokomunismu, veřejně distancuje a soukromě jím pohrdá a zesměšňuje jej.

Zpátky do demokratického mainstreamu...

Každý náznak, antifašisty připoutávající k demokratickému mainstreamu, je další kapkou do poháru, který právě začal přetékat. Náckové snadno sbírají body – je lehké poukázat na podivné kontakty novináře pravičácké a neoliberální MFDnes Pavla Eichlera s AFA nebo na ještě podivnější vstřícnost redakce MFD k otiskování komentářů pana Slačálka, napojeného na nové vedení AFA. Je snadné vyjádřit podivení, proč je výstava s logem AFA v záhlaví tolerována v příspěvkovém zařízení ministerstva kultury.

Až pohár přeteče, budou náckové nejen na Severu chápáni jako čitelnější sociální opozice než politicky rozpolcení a vykastrovaní „anarchoautonomové“, ztotožňovaní s nevládními organizacemi a „Prahou“, nemající jasný světonázor a vybavení pouze levicovým populismem. Náckové si povšimli depolitizace a roztříštěnosti post-anarchistické subkultury a průběžně na nic upozorňují, někdy demagogicky, někdy trefně.

Naposledy tak učinil neonacista Filip Vávra na serveru hooligans.cz: „Jak se může vytáhnout něco, co už je mrtvý, a aby dalo dohromady nějakej počet, tak zve na akci "etnické a sexuální menšiny, alternativní mládež i příslušníky subkultur a další"... Se tam poperou mezi sebou, uvidíte Bude to hroznej chaos. Filosemisti kontra antisionisti. Anarchisti versus komunisti. Autoritáři versus libertariáni. Lidi co jsou součástí Systémových aktivit a lidi co jsou mimo ně. A kdoví kdo ještě.“

Dlužno dodat že Vávra v jedné věci nemá pravdu a post-anarchistická subkultura se nepopere. Nemá důvod. Anarchisté mající sebeúctu v ní už nejsou a nikdo jiný vlny dělat nebude. Pokud AFA bude zvát na své akce „všechny odpůrce rasismu, neonacismu a fašismu“, jsou to jen další kapky do přetékajícího poháru. Možná přijde i kouzelník, nebo Džamila, popřípadě kamarádi pana Slačálka z KSČM. Iluzi „jednotné fronty proti náckům“ stará AFA jednoznačně odmítala. Nyní do ní nová AFA upadá. Je to cesta do pekel.