Tak se po mnoha letech českým náckům zdá se podařilo "uchopit téma", to jest najít problém, ze kterého se dá při troše krve, potu a slz konečně vytřískat nějaký politický kapitál. Tímto problémem se stalo sociální a romské ghetto na litvínovském sídlišti Janov. Po průzkumu bojem v podobě návštěvy hlídky „Ochranných sborů“ Dělnické strany a generálce 18. října nakonec v Janově včera došlo k rozsáhlým pouličním střetům několikasethlavé náckovské demonstrace s asi tisícovkou policistů.

Rychle reagující materiál na antifa.cz (1) přibližuje situaci po faktické stránce, ale co se týče analýzy, potom vystavuje na odiv jen bezradnost. Hořekování nad "naprostou nepřítomností autonomní scény" a konstatování, že "nebylo žel možné narazit ani na odpor anarchistický a autonomní" jen posiluje pocit bezvýchodnosti a nepřináší žádné poznatky. PROČ nastala taková situace, že hnutí, které před několika lety dokázalo v reakci na náckovské pochody zmobilizovat stovky lidí na řadě lokalit, je dnes bezmocné.

Rozkladné procesy

V letech 2002-2007 české anarchistické hnutí nastoupilo dezintegrační proces, rozpadlo se, přešlo do vnitřní emigrace v rámci subkulturního životního stylu a jeho většina se přizpůsobila buržoazním hodnotám. Aktivistické skupiny z řad nácků v těchto letech naopak neustále tlačily na integrační snahy, politické organizování a konfrontační přístup. Opačná dynamika obou procesů je na první pohled zřejmá. Jejím výsledkem jsou stovky nácků v ulicích Janova a několik ojedinělých anarchistů, stojících v bezpečné vzdálenosti.

Je příznačné, že tklivá úvaha z antifa.cz, podepsaná „A-Kontra“, má zásadní zmatek i v základní terminologii. Nedokáže rozlišit anarchistické a autonomní a většinou používá jen prostý plurál „my“.

V letech 1997-2002 se české anarchistické hnutí pokusilo vyprostit ze subkultury a autonomní scény a zbavit se tak břemene disorganizace, antitřídního demokratického pohledu a lifestylového přístupu. Nepodařilo se mu to, okolo roku 2002 dosáhlo největšího organizačního vzepětí a poté už křivka jen klesala dolů. Organizace a na ně navázané sítě sympatizantů se rozpadly, teoretické i praktické poznatky byly zapomenuty, těžce získané zkušenosti přišly vniveč a do autonomní subkultury se pokorně vrátila celá skupina lidí, která ještě dnes pokládá za nutné sypat si popel na hlavu kvůli své revoluční, anarchistické třídněbojové minulosti.

„Autonomní“ a „anarchistické“ postoje jsou svým protipólem a pojem „anarchoautonomní scéna“ znamená prostředí roztříštěné, disorganizované, názorově protikladné, neakceschopné a samo sebe odsuzující do vnitřního disentu v rámci okrajového životního stylu. Její zájem je soustředěn prvořadě směrem dovnitř.

Aktivistický, třídněbojový a militantní étos konce 90. let a začátku nového století byl ztracen a pokusy budovat bojovnou, útočnou komunitu, všechny ztroskotaly a byly nahrazeny komunitami a societami obrácenými do sebe, typickým příkladem je bývalá Anarchofeministická skupina. Nelze se pak divit, že anarchistické hnutí je jako sociální aktér úplně zanedbatelné.

O tomto procesu a jeho možných příčinách a souvislostech, jsem se již zamýšlel (2).

Co místo pláče?

Místo hořekování nad tím, že jsme dnes marginální, má jediný smysl přemýšlet proč tomu je a kudy vede cesta z takového stavu. Po celé XX. století čas od času revoluční anarchisté ustrnuli nad příšerným stavem svého hnutí a vyjádřili se ve smyslu, že „Je velice pozoruhodné, že navzdory síle a nesporně pozitivnímu charakteru anarchistických myšlenek a navzdory předvídavosti a soudržnosti anarchistických názorů na sociální revoluci a konečně hrdinství a nesčetným obětem, které anarchisté položili v boji za svobodný komunismus, zůstává přese vše anarchistické hnutí slabé a v historii třídního boje námezdně pracujících se objevovalo jako přehlédnutelná událost, epizoda a nikoli jako důležitý činitel.“

Dnes jsme na tom ještě hůře, místo našeho hnutí zaujal egoistický a buržoazní svět subkultury. Jeho sebestřednost, cynismus a naprosto regulérní fungování podle zásad byznysu zlomila páteř a přinutila sklonit hlavu mnoho bývalých anarchistů, kteří raději než dočasnou osamělost, zvolili společnost v nejbližší subkulturní nálevně. Jenže v Severních Čechách si autonomní scéna raději vypíjela mozek v hospodách jako byla Podletná nebo klub Božák nebo poslední dobou Za Vraty a v době, kdy se v regionu vyostřoval sociální konflikt, vydávala do nebe volající pitomosti jako "Subculture zine", oslovující jak jinak, než děti ze subkultury a úplně ignorující realitu třídního a rasového útlaku na Severu, v Janově, Chánově a jinde.

V Severních Čechách už několik let nepůsobí žádné organizované anarchistické skupiny. Na lokálních skupinách právě spočívá úkol šířit všude pravdu, že hranice nevedou mezi černými a bílými, že za ghetta, do kterých jsou natlačeni chudí a marginalizovaní všech barev pleti může problém zvaný kapitalismus, který nás přesouvá z kolonky zaměstnaní a složenky-platit-schopní do kolonky nezaměstnaní-chudí-neplatiči naprosto podle vlastní potřeby a problémem jsou nenažraní developeři a majitelé nemovitostí, kteří zcela podle zákonů kapitalistického trhu sociálně "čistí" celé bloky a ulice a chudé zmanipulují do vystěhování - právě do některého z ghett.

Jediná cesta směrem pryč od pobrekávání, že jsme v hajzlu, vede pomocí návratu ke starým dobrým kořenům: uznání základních principů jako antiautoritářství, třídního boje, organizovanosti, militantnosti… a pak se možná za nějaký čas zase vrátí starý duch, který jsem zažil naposledy na konci 90. let, kdy jsem se pohyboval ve společenství lidí, kterým jsem opravdu věřil, že „nosí nový svět ve svých srdcích“ a neváhají pro to dnem i nocí něco dělat.

Pak se vrátí aktivní skupiny, které jsou vidět a slyšet a nabalují na sebe další lidi - pro které mimo jiné boj proti náckům je součástí širšího boje proti kapitalismu a státu a útlaku obecně - a které kolem sebe šíří záplavu propagace a jdou příkladem. Bez téhle sítě lokálních skupin se nikde nic nepohne k lepšímu. Proti náckovské rasové demagogii je možné postavit pouze jedinou analýzu a myšlenku - anarchistickou, zdůrazňující třídní pohled na věc.

Poznámky:

1)       http://www.antifa.cz/204-mzdomova-o-valce-v-litvinovskych-ulicich.html

2)       http://www.jaime.cz/node/22