Z pohledu anarchisty žijeme v prapodivných časech. Spíše v určitém bezčasí. Pro mnoho lidí, kteří byli „aktivní“, se jedná spíše o určitý vyčkávací postoj. Čekají možná, že „to“ někdo rozjede znovu, že skupina iniciativních lidí znovu nastartuje obehraný kontrainformační a aktivistický model: iniciativu, která si udělá webové stránky, vyrobí několik letáků a samolepek a vrhne většinu své energie na vydání prvního čísla reprezentativní samizdatové tiskoviny. Osvětový demokratický model „anarchistický letáček do každé rodiny a pak přijde revoluce“ by tak mohl znovu procestovat bludný kruh a dospět k poznání, že „takhle to opravdu nepůjde“. Další generace mladičkých aktivistů by se unavila, vyhořela a frustrovala.

Zbytky „starého hnutí“ ovšem otáčky ztrácejí pomalu a občas setrvačnost a dobrá příležitost vyvolá jeden z řady dalších záškubů. Většinou je použit nějaký myšlenkový experiment nebo neškodný akademický derivát anarchismu, který své nositele nedostane do otevřeného konfliktu se „zákonem a pořádkem“.

Chystají se senátní a krajské volby a přesně v tomto duchu oprášily zbytky ČSAF (kdeže je rok 1995, kdy jsem spolu s několika dalšími soudruhy tuto organizaci zakládal) oblíbenou teorii superstar neškodného anarchismu v mezích demokracie, Ondřeje Slačálka, tj. „libertinský municipalismus“. Prezentace tohoto koncepčního i politického nesmyslu na adrese http://www.csaf.cz/index.php?clanok=852 si zasluhuje několik poznámek.

Je to ostatně dobrá příležitost, jak upozornit na některé základní, nezcizitelné rysy anarchismu jako revoluční myšlenky, které musí být realizovány, jinak se skutečně nedostaneme nikam.

Iluze na začátek: Používání akademického postmoderního blábolivého žargonu místo jasného vyjadřování. Můj oblíbený britský novinář Robert Fisk to trefně nazývá „jedovatý jazyk akademické obce“ (poisonous language of the academia). Takto sestavené věty nemají valný význam, ale předstírají a zakládají danou myšlenku do nějakého neexistujícího rámce.

Příklad: „Smysluplnou alternativou k hierarchickému a odcizenému zastupitelstvu může být komunalismus, který doprovází anarchistické hnutí a jeho vzpoury od samého prvopočátku. Murray Bookchin a Janet Biehl posunuli tuto ideu do politické dimenze nazývané libertinský municipalismus, rozšiřující formulace třídního boje o nadtřídní body, které mu poskytují základnu přímé demokracie.“

Odstavec beze smyslu. „Komunalismus“ je tak široký a nedefinovaný pojem, že je skutečně možné použít ho jako výchozí bod a pak mu přiřadit prakticky cokoli – od revolučních komun na anarchistické Ukrajině 1917-1921 až po anarchistické komuny a jejich federace v Aragonu ve Španělsku 1936-1939, přes jakékoli další „komuny“ a „squaty“, přežívající určitou dobu kvůli blahosklonnému nezájmu developerů a radnic.

Pohádka na pokračování: Zamlčování podstatných souvislostí dané koncepce. Přečtěme si následující odstavec:

„Libertinský municipalismus volá po vytvoření samosprávné politiky na obecní úrovni: na úrovni vesnice, města či městské čtvrti. Tento politický život bude ztělesněn v institucích přímé demokracie, městských a lidových shromážděních či mítincích. Skrz tyto instituce mohou lidé jako občané řídit záležitosti své komunity sami. Místo spoléhání na elity je tu politické rozhodování v procesu přímé demokracie.“
Otázka: Proč autor zamlčuje, že „vytvoření samosprávné politiky...“ znamená v Bookchině a Biehlové pojetí převlečení dresu do standardní demokratické politiky, postavení kandidátů do obecních/místních voleb a ucházení se o voličské hlasy ve státních volbách? Jinými slovy: pokus „zodpovědně“ uchopit moc s výhledem na změnu systému. Téměř 150 let se tomu říká „sociální demokracie“, proč to najednou někdo zavléká do anarchismu?

Otázka: Pokud by tomu tak nebylo a jednalo by se o vytvoření nějakých „paralelních“ institucí, jak mohou lidé řídit záležitosti své komunity sami, když třídní, mocenská a majetková struktura obce zůstala nedotčena? Stále se vybírají daně, v obci stále stojí policejní služebna, půlku pozemků a domů stále vlastní spekulativní realitní kanceláře, v obci stále funguje kapitalismus, lidé stále chodí do práce a svoji kartu vkládají do píchaček... jejich životy stále reguluje od rána do večera stát a kapitalismus. Jak lidé mohou jakkoli „jinak“ rozhodovat?

Fantasmagorie: Přečtěme se tento odstavec:

Aby obsáhly i problémy přesahující hranice jejich působiště, demokratické samosprávy v daném regionu mohou zformovat konfederaci a vysílat delegáty na konfederační shromáždění. Tato konfederace nebude státem, protože bude úplně kontrolována občanskými shromážděními. Delegáti, které vyšle shromáždění, budou mít mandát pouze k předložení rozhodnutí přijatým tímto shromážděním a budou kdykoliv odvolatelní. Lidové samosprávy by byly schopny převzít od soukromých korporací kontrolu nad ekonomickým životem a nad výrobními prostředky, které jsou pracujícím odcizovány.

Myšlenka „alternativních shromáždění“ a jejich federací je technicky představitelná. V nepřítomnosti revoluční změny a porážky systému ale jejich význam stěží přesahuje rozměr diskusních klubů, které nemají žádnou reálnou sílu cokoli udělat.

Odstavec korunuje poslední věta, která není ničím více, než zbožným přáním a obrovskou iluzí. JAK by „lidová samospráva“ PŘEVZALA od soukromých korporací kontrolu nad čímkoli? Korporace a jejich majitelé a řídící složky se dobrovolně vzdají své moci, privilegií, peněz, luxusních aut a nemovitostí, platinových VISA karet, dovolených v Karibiku a odevzdají do nějaké lidové samosprávě? Znovu je vynechán „nepodstatný detail“ - samotný fakt revoluční změny a porážky a zničení systému. Takové „převzetí“ bylo vždy v historii nutné si vybojovat silou.

Velké sny: na závěr přichází výhled do šťastné budoucnosti:

"Na obecní a krajské úrovni, kde stát tradičně kolabuje, představuje libertinský municipalismus revoluční změnu. Federace komun mohou vytvořit duální moc proti národnímu státu."

Libertinský municipalismus nepředstavuje žádnou změnu. Je to jen recyklovaná myšlenka sociální demokracie, aktualizovaná o koncepci převzetí moci zdola a natřená načernorudo.

Co to je „duální moc“? Všechny ty „komuny“ (co to je komuna – shromáždění lidí, které se občas někde sejde a prodiskutuje se „svými“ poslanci a zastupiteli, co by chtělo? - v rámci kapitalismu?) jsou naprosto bezzubé tváří v tvář holé moci státu: policii a armádě a represivnímu aparátu.

Pokud takové libertinské třeštění na vesnické úrovni nebude nikoho z mocných ohrožovat, dovedu si představit, že bude státem tolerováno.

Je třeba si ale uvědomit, že v jakémkoli okamžiku ale může být státem zlikvidováno. To je externí nebezpečí. Když se parta černorudých socdemáků „rozhodne“, že někde zasáhne do vlastnických práv kapitalistů a bohatých, tak prostě z nejbližší policejní stanice přijede pár aut – a sbohem, nový skvělý proude v anarchismu...

Existuje zde ještě interní nebezpečí: tj. vyzdvihnout určitou skupinu lidí k moci, tj. zvolit je do obecních a dalších zastupitelstev a spolehnout se na jejich čestné slovo, že se budou po celou dobu svého mandátu stoprocentně nechat kontrolovat a úkolovat nějakým efemérním shromážděním. To je zase stará iluze o tom, že za určité situace moc nekorumpuje. Jedním z elementárních poučení z historie anarchistického boje je to, že moc korumpuje, a to každého, dokonce i nejostřílenější revolucionáře.

Co na závěr?

Libertinský municipalismus je další z variací na „mírný anarchismus v mezích zákona“. Anarchismus, mávající líbivými slovy jako „libertinský“, „přímá demokracie“, anarchismus zbavený své podstaty nekompromisní negace moci a permanentního útoku na ni ve všech aspektech sociálního života.

Dnes je nesmírně módní snaha mít „anarchismus bez anarchismu“, „skutečnou revoluci bez revoluce“ a takový „anarchistický“ životní styl, který by své nositele bez problému integroval do prostředí levicově liberální buržoazie, akademické obce, médií nebo nevládních organizací. Co to má společného s anarchismem, netuším.

Je to starý otřepaný bonmot, ale pokud bychom anarchismus přirovnali k politickému vegetariánství, tak se nás zase nějaká nová partička snaží přesvědčit, že nejíst maso je ušlechtilé, ale občas si střihnout kuřecí řízek není tak úplně od věci. A pořád to má být vegetariánství. A kdo to nepochopí, je dogmatik a žije v minulém století.