Domovská stránka solidární kampaně se Čtyřkou z Aachen (www.escapeintorebellion.info) je delší dobu nefunkční, a proto trvalo, než jsem z roztroušených odkazů po internetu sesbíral reportáž, kterou různí anarchisté pořídili z procesu. Zatím se mi ještě nepodařilo sehnat přepis prokurátorovy obžalovací řeči, kde se nachází více detailů o bankovních přepadeních, ze kterých byli soudruzi obviňováni... Získal jsem záznamy o prvních 10 dnech procesu, v nichž byli vyslechnuti nejdůležitější svědci a proneseny projevy, zásadní pro další řízení. Téměř úplná inscenace frašky jménem Justice se všemi herci, kostýmy a rekvizitami. Je dobré vidět, jak může vypadat solidarita, jak vypadá proces se soudruhy, kteří se nesnaží prezentovat jako nevinné oběti systému, který jim upírá „svaté“ právo na cokoli (svobodu projevu, shromažďování apod.) a chce je perzekvovat za vylepování plakátů. Tito soudruzi na systém přímo zaútočili, přičemž věděli, jaké mohou být následky. Neomlouvali své jednání a neodvolávali se na nějaké údajné posvátné principy, jejichž dodržování je možné si vynutit na státu.

Po záznamu deseti dnů přelíčení připravuji ještě následná Josého a Gabrielova prohlášení, která zveřejním v nejbližších dnech.

Společně s dalšími říkám: nezáleží mi na tom, jestli podle zákona jsou vinni nebo nevinni. Mají moji plnou solidaritu.

---

První den

Proces byl zahájen 23. března 2005 v místnosti 339 soudu v Aachen. Před začátkem dorazilo asi 50 soudruhů z Belgie, Německa, Anglie, Holandska a Španělska, stejně jako početné policejní síly. Ráno se před budovou soudu uskutečnila menší solidární demonstrace a byl rozvinut transparent “Solidaritu se všemi vězni hnutí odporu”. Účastníci procesu museli projít bezpečnostní kontrolou, včetně zkopírování osobních dokladů. Jednací místnost se přesto zcela zaplnila.

Jak byli přiváděni jednotliví obžalovaní, anarchisté v publiku každému zazpívali anarchistickou hymnu “A las barricadas”, po které následoval hlasitý potlesk.

Gabriel a Jose byli přivedeni k soudu spoutáni na rukou a nohou a s hlavami zakrytými speciální maskou. Na lavici obžalovaných jim nebyla sejmuta pouta na nohou, proti čemuž okamžitě protestoval jejich právník Martin Poell.

Když v 10:00 soudce Dr. Nohl zahájil jednání, publikum, složené většinou z anarchistů, na jeho výzvu nepovstalo. V rámci prvního kola zjišťovacích otázek Gabriel odpověděl na otázku po své národnosti, že nemá “žádnou” národnost. Následně byla přečtena obžaloba. Během následné přestávky nebylo možné se kontaktovat s vězni, ústní kontakt byl vždy přerušován dozorci. Jednání bylo velice krátké a skončilo ve 12:10.

Druhý den

Druhého dne byl příchod vězňů znovu doprovázen hlasitým aplausem z publika. Když dozorci přiváděli Josého, ten vykřikl směrem na prokurátora „Nunca mas tortura! Libertad para todos! Por l´anarquia!“ (Pryč s mučením! Svobodu všem! Ať žije anarchie!”)

Ulf Israel, Josého právník, okamžitě vznesl požadavek na to, aby před a po jeho návštěvě klienta ve vězení okamžitě přestaly ponižující osobní prohlídky a stejně tak, aby policie přestala používat metody, omezující smyslové vnímání vězňů během transportu – speciální sluchátka a brýle. V tomto požadavku ho podpořil Gabrielův právník. Právníci rovněž kritizovali pořizování filmového záznamu veřejnosti při vstupu do síně.

Pak začal výslech svědků. Omezím se pouze na podstatné záležitosti. Během výslechu pohraničníka Johannese Kessela vyplynulo, že v publiku se nacházejí pohraničníci v civilu, pořizující poznámky z výpovědí svých kolegů a evidentně tak pomáhající s koorinací dalších výpovědí, aby si neprotiřečily.

Třetí den

Další svědci, dva pohraničníci, uvedli, že během zatýkání všichni tři anarchisté byli ozbrojeni pistolemi, což byla skutečnost, která měla přitížit zejména Bartu de Geeter. To bylo zpochybněno I pomocí videozáběrů z čerpací stanice, kde došlo ke střetu s policií, ze kterého není zřetelné, že by Bart měl v ruce pistoli, ale bylo naprosto zřetelné, že Begonia se nebránila zatčení, což bylo v protikladu s předchozími výpověďmi policistů.

Čtvrtý den

Čtvrtého dne Gabriel protestoval proti vězeňskému oděvu a poutům na rukou a nohou tím, že během čekání na soudě rozepnul všechny zipy a do síně byl tak eskortován v podstatě jen ve spodním prádle. Anarchisté v publiku vytáhli pikety a hlasitě protestovali proti poutům a omezení zraku a sluchu.

Právníci následně požádali soudce, aby vzhledem k dlouhodobé izolaci a smyslovému omezování byli Jose a Gabriel prohlédnuti psychologem a neurologem a další líčení bylo odročeno, dokud nebude k dispozici výsledek těchto vyšetření. Jose měl problémy se srdeční činností. Zakrytí zraku a sluchu během transportu vysokou rychlostí ve vězeňské dodávce, kterou nazývá “sarkofág”, způsobuje silnou dezorientaci a strach. Jose prohlásil, že se již nadále nebude podílet na soudu tímto způsobem, protože se nachází 8 měsíců v naprosté izolaci a nebude proto dále spolupracovat.

Následně oba prohlédl soudní psycholog, který prohlásil, že u vězňů jsou známky strachu, paniky a senzorické deprivace, vysoký krevní tlak a doporučil změnit podmínky transportu a řekl, že v čekárně pro obžalované není dostatek vzduchu.

Ještě předtím, než jednání ve 14:25 skončilo, jeden z obhájců Martin Poell prohlásil, že se od publika dozvěděl, že na jejich zkopírované osobní doklady policie připisuje nějaké poznámky a požádal o jejich předložení. Po slyšení se tak stalo a obhájce zjistil, že policie si podrobně lustrovala každého z diváků na trestní rejstřík a pohyb po Německu.
 

Pátý den, 1. dubna 2005

Policie znovu zkopírovala osobní doklady všech přítomých diváků. Pak byli jeden po druhém předváděni obžalovaní. Gabriel znovu předstoupil jen ve spodním prádle, na protest proti ponižujícím prohlídkám před a po transportu do budovy soudu. Když se soudce posadil, anarchisté v publiku rozvinuli transparenty s hesly jako „Mučení je realita“ skandovali „Stop mučení“.

Pak soudní psycholog Hinueber konstatoval, že převozy ve dvojích poutech, oslepených a ohlušených vězňů, jim způsobují značný stres a somatické změny v organismu.

Poté soudce nařídil, aby kopie osobních dokladů lidí z publika byly zničeny. Stalo se tak na nátlak právníků, kteří zjistili, že justiční stráž tyto dokumenty předává k dispozici policii kvůli „zabránění možnému nebezpečí“. Na základě chování soudce a jeho spolupráce s policií podali právníci návrh na jeho podjatost. Tím skončil pátý den soudu.

Šestý den soudu

Ještě před začátkem řízení uvědomil soud faxem právníky o tom, že jejich návrh na vyslovení podjatosti soudce byl zamítnut. Gabriel se znovu objevil ve spodním prádle. Gabrielův právník znovu protestoval proti tomu, že v první den soudu byl Gabrielovi během transportu na hlavu nasazen látkový sáček, což ztížilo jeho dýchání, protože Gabriel je astmatik. Josého právník upozornil soud a publikum na to, že mezi veřejností jsou skryti dva pracovními ministerstva vnitra, kteří si činí poznámky. Soudce o tom údajně nevěděl.

Pak byl vyslechnut detektiv, který vyslýchal oba soudruhy krátce po zatčení. Neuvedl nic podstatného, ale zmínil se o tom, že v autě byla nalezena mapa Drážďan s označenými policejními stanicemi a dvěma obchody se zbraněmi a dále mapa Belgie a jižního Německa.

Poté právník Martin Poell navrhl předvolat Thea von Hoven, představitele OSN, který může podat svědectví o mučení, ke kterému dochází ve španělských věznicích a jednotkách FIES – například držení až pět dnů bez kontaktů s vnějším světem, mučení vodou („waterboarding“), bití do chodidel a elektrošoky. Součástí mučení ve FIES je také neustálé svlékání donaha při osobních prohlídkách. Dále navrhli předvolat pana Hernandeze ze španělské organizace SALHAKETA, který rovněž může podat důkazy o takovém mučení.

Dále vypovídali policisté, z jejichž výpovědí vyplynulo, že Begonia se násilně bránila fotografování pro policejní identikit a také sejmutí otisků prstů. Policisté ji přitom vyhrožovali „zákrokem, který bude bolet“, pokud nebude spolupracovat. Gabriel poté vykřikl, že to se rovná hrozba mučením a předseda senátu se snažil volat ho k pořádku a utišit. Výhružky násilným zákrokem potvrdila i policista Herzog, která byla zákroku přítomna.

Další policisté vypovídali o tom, že Gabriel měl k dispozici falešný pas na jméno Pombo Rodriguez. Další policisté popisovali jejich konečné zatčení v autodílně, kam se uchýlili poté, co jejich auto utrpělo poruchu, a potvrdili, že tři soudruzi neohrožovali její zaměstnance.

Sedmého dne se Gabriel objevil před soudem znovu ve spodním prádle na na čelo si připevnil nápis „Pozor, divoké zvíře“.

Byl vyslechnut úředník z Badische Beamten Bank, která byla 18. 5. 2004 přepadena, z čehož byli obviňováni soudruzi, konkrétně Jose a Begonia. Úředník popsal, že peníze si vynutil muž s revolverem, kterému vydal 20.000 Euro, 1.175 dolarů a několik set švýcarských franků a britských liber. Jeho kolegyně vypovídala podobně. Jejich popis ale nebyl přesvědčivý vzhledem k Josého podobě.

Osmého dne během nástupu obžalovaných se celkem 7 anarchistů v protestu proti ponižujícím osobním prohlídkám soudruhů svléklo a skandovalo „Samotky jsou vražda!“. Na tělech měli nápisy „Vaše justice zabíjí lidi!“. Soudce je nechal předvést a navzdory jeho požadavku se jeden z nich zpět neoblékl do šatů a prohlásil, že dokud budou trvat osobní prohlídky pro obžalované, ani on si neoblékne zpět šaty. Prokurátor na to reagoval prohlášením, že něčeho takového nebyl svědkem za 20 let v úřadě. Soudce Nohl následně na místě odsoudil tohoto stoupence obžalovaných na tři dny vězení kvůli „pohrdání soudem“, ostatních šest bylo vykázáno ze soudní síně. Během těchto událostí byly před soudem rozdávány letáky. Když se jimi zabýval soudce Nohl, Gabriel prohlásil, že s nimi naprosto souhlasí.

Nohl pak podal informaci, že žádostí o zrušení ponižujících a trýznivých způsobů dopravy k soudu se zabývá nadřízený soud. Po několika dalších hlasitých projevech soudruhů v publiku soudce pohrozil vyklizením soudní síně pro veřejnost.

Následně vypovídali policisté o honičce, jak soudruzi unikali v uneseném BMW přes chodníky se zapnutými výstražnými světly a jak na ně vypálili tři výstřely směrem na pneumatiky a chladič vozu. Když bylo jejich vozidlo nuceno pro poruchu zastavit, vyskočilo z něj pět lidí a jeden z nich vypálil dalších několik výstřelů směrem k pronásledujícímu policjenímu vozu, přičemž mu prostřelil pneumatiku a zničil elektronickou řídící jednotku. Soudruzi se následně zmocnili Mercedesu typu S. Policista následně identifikoval Josého jako střelce.

Devátý den pokračoval obvykle. Po začátku líčení někdo z publika verbálně zaútočil španělsky na Gabriela, který mu odpověděl a pak povstal a začal zpívat anarchistickou hymnu „A las barricadas...“.

Pak vypovídali dva muži, kteří byli rukojmími z prvního auta, že soudruzi je nutili z něj vystoupit, ale v té rychlosti to nebylo možné. Když soudruzi měli auto vyměnit, nechali oba dva jít.

Policejní expertka na biometrii následně sdělila soudu, že záběry z bezpečnostní kamery z banky nepostačují na identifikaci konkrétního člověka a řekla že je asi 50% pravděpodobnost, že by to mohl být José. Poslední svědek byl nejbarvitější, pracovník z autodílny, kde skončila honička. Prohlásil, že po jejich příjezdu jim uvařil čaj a nechtěl je zradit a přivolat policii. Stěžoval si, že policie mu během zákroku poškodila plot a dvě auta, bez jakékoli kompenzace. Když skončil svoji výpověď, potřásl rukou všem třem obžalovaným a požádal Gabriela o datum jeho narození, aby mu mohl zaslat dárek. Soudruzi v publiku to ocenili potleskem.

Pak se projevil znovu provokatér v publiku, který označil soudruhy za „dobytek“, což vyvolalo další protesty, ale soudce napomínal znovu jen anarchisty.

Desátého dne bylo vyslechnuto několik svědků, kteří vypovídali o tom, jak viděli a slyšeli střelbu na čerpací stanici a útěk soudruhů v BMW.

Soudce pak rekapituloval průběh líčení a zrušil obvinění z pokusu vraždy pro všechny obviněné a ponechal obvinění pro José a Gabriela ze vzetí rukojmí, odporu proti policejnímu zákroku, loupežného přepadení a ohrožování bezpečnosti silničního provozu.