FORISMUS (koncepce FORA) – Co chce?

Forismus je sociální hnutí, mající za cíl osvobození všech lidí, podrobených ekonomickému a politickému útlaku, ztělesňujícímu se v námezdním režimu a státu. Staví se za nové uspořádání, založené na praxi svobody a solidarity. Jako prostředek dosažení tohoto cíle vytváří antipolitické a federalistické organizace pracujících, stojící na principech anarchistického komunismu.

Současný společenský systém je založen na ekonomickém a morálním zotročení pracujících ve prospěch držitelů kapitálu a moci. Ti se snaží udržet kořeny problémů lidstva nedotčené, předstírat, že vykořisťování může být odstraněno bez zničení orgánu, který ho garantuje (státu) nebo předstírat že je možné zrušit tuto autoritářskou instituci a zachovat přitom materiální důvody sociální nerovnosti. Stát a vykořisťování jsou navzájem se doplňující systémy. Mohou existovat jeden bez druhého a jsou simultánně příčinou i následkem všech neštěstí, kterými trpí lidstvo.

Z tohoto důvodu jakákoli reforma vztahů mezi šéfy a pracujícími a jakákoli reforma státních institucí nebo jejich zákonů nezmění a nemůže změnit životní podmínky lidí – z toho jasného důvodu, že ani stát ani vykořisťovatelé nehodlají jít až k jádru vlastní existence. Nemohou zničit sami sebe a jednat proti vlastním zájmům. Proto my, pracující, musíme napnout všechny síly pro zničení jak kapitalismu, tak státu, pokud chceme umožnit vlastní emancipaci. Je tedy nezbytná hluboká změna lidského života ve všech jeho aspektech.

Práce na takové sociální transformaci začíná sociální revolucí, která nás osvobozuje zpod dvojitého jařma vykořisťování a vlády a poskytuje nám možnost dospět k takovému způsobu života, který se nám bude zdát jednodušší, praktičtější a spravedlivý, založený na svobodě a duševní spřízněnosti. Forismus v tomto smyslu doporučuje anarchistický komunismus, protože ho považuje za pokročilou formu uplatnění principu solidarity, stejně jako vhodnější prostředek k rozvoji a narůstání bratrských vztahů mezi lidmi, zakládajícími komuny a pak také mezi těmito komunami.

Všechna neštěstí, způsobovaná státem a sociálně-ekonomickou nerovností definitivně zmizí po zorganizování života na základě svobodné práce. Když všechny lidské bytosti mají rovná práva, mohou rovněž vyplňovat rovné povinnosti. Nejsou už šéfové, vládci nebo policisté, představující symboly autority a privilegií. Všechna kolektivní rozhodnutí budou regulována a předurčena volnou dohodou. Poskytne to výhody pro ekonomiku společnosti stejně jako ve smyslu morálky, která umožní lidem, aby dosahovali takových úrovní vědomostí, společenskosti a bratrství, které jsou pro dnešek nemyslitelné.

Po zajištění důstojného života pro všechny a jednoho každého, všechny aspekty nového života, od práce, přes kulturu až k přivádění dětí na svět, budou otevřeny pro vzájemnou pomoc lidí, majících na mysli také zvyšování všeobecné úrovně společnosti jako celku.

Taková je budoucí společnost, založená na sloupech svobody a solidarity. Není to ani sen ani utopie. Postačuje, aby ji lidé chtěli a do historie lidstva bude vepsána tato nová a krásná stránka.

Forismus je tužbou po přesně takové společnosti. Podívejme se ale nyní na cestu a prostředky, které forismus používá, aby k ní směřoval.

Předtím, než v tomto ohledu zajdeme dále, je nezbytné určit, co máme podle návrhů forismu činit my, pracující, dokud ještě nejsme svobodni od jařma, které na nás spočívá, dokud jsme stále zotročeni vykořisťováním a státem.

My, pracující, jsme obětmi všech fatálních následků kapitalistické produkce jako výsledku námezdního systému, který nás nechává pracovat pro zisk šéfů a nikoli pro uspokojení lidských potřeb. Nám vyplácené mzdy, nám vnucené pracovní podmínky, zacházení, kterého se nám dostává od šéfů, bída, která je v podmínkách našeho vykořisťování donekonečna dědičná, nevědomost, k níž jsme odsouzeni kvůli nezbytnosti pracovat už od dětství v dílně nebo na poli, neustálý a systematický útlak ze strany státu a konečně, veškeré ekonomické, morální a sociální neštěstí, to vše nás odsuzuje k neustálému utrpení. Je nezbytné se tomu postavit na odpor a postavit proti tomu naši touhu po materiálním a morálním zlepšení života.

Tyto návrhy na taková zlepšení jsou spravedlivá a oprávněná po celý čas, po který se ještě nemůžeme osvobodit. Až zničíme kořeny bídy, všichni lidé mohou užívat blahobytu a svobody.

Forismus podporuje nezbytnost zmíněného zlepšení situace a doporučuje že my, pracující, se budeme organizovat do společenství odporu podle našich profesí (druhu práce, který vykonáváme) a odtud začneme řešit všechny své problémy a konečně brát si od šéfů všechno, co nám nikdy nemohou dát žádné zákony ani stát. Instituce kapitalistického režimu existují, aby sloužily jeho zájmům a nikoli našim, není-liž pravda? Forismus chápe tuto pravdu a doporučuje použití prostředků přímé akce, protože pouze ty mohou vynutit splnění našich požadavků a pouze ty nedovolují, aby se konfliktu se šéfy neúčasnili lidé a orgány cizí naší organizaci.

Forismus má zato, že přestože bezprostřední zlepšení podmínek, vyplývajících z panující situace je všeobecně nezbytné, ale tato zlepšení sama o sobě nemohou vyřešit problém naší emancipace. Ekonomická zlepšení v rámci kapitalistického systému mají omezený dosah a společnost sobě rovných lidí je neslučitelná s existencí vykořisťování. Forismus nicméně uznává zlepšení, vynucená na šéfech, nejen proto, že ulehčují materiální situaci pracujících, ale také principiálně kvůli morálnímu pokroku, který každý takový výdobytek přináší. Používání metod přímé akce organizací pracujících v boji za prosazení takových práv pracujících jako svoboda shromažďování nebo agitace, zvýšení mezd, snížení pracovní doby apod. vede k odhalování příčin, způsobujících existující nespravedlnost. Vede rovněž v našich myslích k utváření vědomí, že jsme schopni bránit svoje práva a osvobozovat se.

Forismus má zato, že simultánně s bojem za zlepšení současných podmínek musí proletariát namířit všechny své snahy směrem k velkému podniku společenské transformace. Forismus poskytuje organizacím pracujících cíl anarchistického komunismu.

Organizace pracujících, propagovaná forismem, je založená na dvou velkých hodnotách: sdružování a solidaritě. Prostřednictvím sdružování získáváme materiální sílu a pomocí solidarity získáváme morální sílu, nezbytnou pro náš boj. Když oba principy obsáhnou nějaký region nebo zemi, v níž žijeme, vytvoří regionální federaci a regionální federace se spojují ve velké mezinárodní federaci. Organizace v jedné zemi se spojují pomocí prostředků federalismu a to samé se týká federací v různých regionech. Propagujeme tak mezi pracujícími celého světa naši touhu po svobodě, jdoucí zdola, bez vůdců a ovládaných, dosahovanou našimi vlastními silami.

My, pracující celého světa, čelíme stejnému problému, který potřebujeme vyřešit: problému vlastního osvobození. Společné myšlenky, tužby a zájmy, nás přiměly bratrsky vyjít na cestu k naší budoucnosti.

Budou tak zrušeny státy a hranice, vytvořené vládami, neustále se natahujícími ke krádeži a vyvolávajícími tak války a rozdmýchávajícími nenávist mezi lidmi. Pak bude lidstvo žít v míru a rozhodne se vybudovat krásnou stavbu Anarchie.

Takové obecně jsou vysoké cíle, navrhované forismem.

(“Organizacion obrera”, portavoz de la FORA, mimořádné vydání 2005)

Přijímáme a doporučujeme

O anarchistickém cíli FORA

Je zásadně důležité, aby aktivisté našeho hnutí chápali hodnotu a význam obou těchto slov. Pokusíme se to vysvětlit.

Revolučně finalistické (to jest mající anarchistický cíl) hnutí pracujících – FORA – a společně s ní anarchismus, zorganizovaný jako hnutí pracujících, se na sociální scéně této země neobjevily spontánně nebo jako náhlá improvizace. Hovořit o „spontánním zrození“ by předpokládalo uznání a odůvodňování historického fatalismu a rozvíjení dogmatického kritéria výjimečnosti. Na druhé straně tvrzení o improvizaci by znamenalo, že máme co do činění s hnutím bez světonázorové základny.

Navzdory těmto myšlenkám a snahám, činěným finalistickou FORA co se týče propagace a šíření vlastního ideálu, je často možné nalézt určité soudruhy, kteří se zcela upřímně oddali hnutí jako poctiví militanti, ale kteří uvádí ve zmatek jeho základní a jasně určené koncepce. Musíme také uznat, že jsou zde i lidé, kteří vědí o těchto koncepcích, ale zároveň jako by jim vůbec nerozuměli.

Často se tedy tvrdí, že FORA anarchismus pouze „doporučuje“ a naše hnutí je tak „ideologicky neutrální“, protože „můžeme podporovat, ale nikoli vnucovat anarchismus“. Je pravda, že anarchismus nemůže být jako nejvyšší vyjádření svobodné myšlenky vnucen silou.

FORA tvrdí ve své Federální dohodě a ještě jasněji v Deklaraci zásad, přijaté 5. kongresem, že PŘIJÍMÁ A DOPORUČUJE ekonomické a filozofické principy anarchistického komunismu. Bylo to učiněnou formou, neponechávající prostor žádným pochybám, že FORA uznává tyto principy.

Není zde místo pro jakékoli pochybnosti. „Přijmout“ znamená podle definice „uznat“, „schválit“, „sdílet“. Hnutí, které tak zřetelně zdůrazňuje svůj charakter, nemůže poskytnout možnost pro dvojznačné interpretace.

Další velice rozšířenou chybou je myslet si a podporovat (a někdy ještě hůře) myšlenku, že finalistická FORA, FORA 5: kongresu, je odborářským hnutím. Ve skutečnosti, organizace, z nichž se skládá FORA, jsou SPOLEČENSTVÍ ODPORU a nikoli syndikáty. Není náhodou, že soudruzi, zakládající naši federaci, je pojmenovali společenství a nikoli syndikáty.

„Syndikát“ (odborový svaz) znamená „sdružení pro obranu společných ekonomických zájmů“. „Syndikalismus“ je soustava takových syndikátů. Podle nás je to dostatečně jasné, ale můžeme dodat následující: „syndikalismus“ se jako systém objevil v rámci korporativistické organizace moderního kapitalismu po Francouzské revoluci. Je tedy plodem systému státu a kapitalismu a jeho vývoj je předurčován vzestupem nebo upadáním tohoto systému. „Internacionála utlačovatelů stojí proti internacionále utlačovaných...“, jak napsal Elisee Reclus. Syndikáty jsou vytvářeny, aby se zmocnily všeho – „produktů a zisků a natlačily lidi do ohromného zástupu námezdně pracujících, tyto syndikáty milionářů a továrníků... se ujišťují, aby je všemocné peníze ochránily od jakékoli systému kontroly, od jakékoli vládní síly jako armády, justice nebo policie.“

„Syndikalismus“ je autoritářský už podle definice a jakákoli jeho „revoluční“ akce je s ním přímo spojena jeho pupeční šňůrou. Konverze jeho teorií do sféry odborových svazů neznamená, že ztratí všechny viry choroby, která je mu vrozena.

Analyzujeme tento problém obecně a vrátíme se k němu podrobněji později, ale nicméně chceme jasně v koncepčním slova smyslu říci, co je „syndikalismus“. Chceme také vysvětlit důvody, proč taková hnutí jako FORA (mající jasně určený charakter a sociální projekt), zakládá svoji organizaci na „společenstvích odporu“, meziprofesních nebo profesních. Existuje zde zásadní, koncepční a viditelný rozdíl.

Termín „společenství“ má široký a humanistický smysl. Vzniká zdola, zatímco „syndikalismus“ je autoritářský a je třídně zaměřený už podle definice, dokonce i když se nazývá „revolučním“, protože předstírá, že nahradí existující režim útlaku a otroctví jiným režimem, kde „veškerá moc bude náležet syndikátům“. Je zde patrná „diktatura proletariátu“. Je mezi oběma režimu nějaký rozdíl? Vůbec žádný.

Jsou zaměnitelné. Odborové svazy jsou navíc v kapitalistickém systému skutečným státem ve státě. Je možné zmínit se například o CGT v Argentině nebo AFL v USA apod. Co se týče systému státního kapitalismu nebo „proletářských“ systémů, bolševismus může být považován za jeho nejcharakterističtější a nejtragičtější vyjádření. Svědkem je 72 let ubohých příkladů „diktatury proletariátu“ v Rusku, Polsku, Československu, Jugoslávii, Maďarsku, na Kubě apod.

Svoboda je dostupná pouze svobodnými prostředky. Musíme předem chápat, že tyto cesty závisí na úrovni našeho odhodlání dosáhnout svobody.

Finalistická FORA je hnutím svobody a za svobodu lidstva a nikoli jen pro jednu kastu nebo třídu.

ALEJANDRO GALARZA VERA
(“Organizacion obrera”, 2005, No.12)