Zase další týden, strávený na služebních cestách. Osm až dvanáct hodin denně v autě a únava, způsobující, že večer člověk upadne do postele a nemá sílu téměř na cokoli. Několik světlých okamžiků: jedním z nich je nová kniha vynikajícího britského kritického novináře Roberta Fiska "The Age of the Warrior". Sbírka jeho sloupků z posledních několika let pokrývá válku v Iráku a Afghánistánu a přípravu na ni. Poté, co odešel Murray Bookchin, je pro mě osobně Fisk zosobněním kritického, racionálního přístupu k věcem. I když není ani zdaleka anarchista, naplňuje beze zbytku pohled na žurnalistiku nikoli jako produkci "infotainmentu", ale jako snahu jít mocným tohoto světa po krku.

Několik postřehů: sloupek o "jedovaté akademické hantýrce" (poisonous language of academia) přesně vyjádřil to, co cítím už delší dobu: nevolnost z toho, jak intelektuálové, jedoucí na vlně postmoderních pitomostí a nonsensů, mají toho stále méně a méně co říci vzhledem k vývoji světa a nahrazují to stále nesrozumitelnějším a blábolivějším "šifrovaným jazykem". Společně s tím, jak řada československých anarchistických "celebrit" studuje či vystudovala klasické intelektuálské "nalejvárny" a uchytila se v akademické obci, se tohle "politicky esoterické" vyjadřování dostává delší dobou i do anarchistického hnutí. Fisk píše, že pokud si dnešní člověk vezme diplomovou práci z třicátých nebo čtyřicátých let minulého století z oblasti společenských věd, je schopen v zásadě pochopit oč jde. Vezměte si dnes absolventské a habilitační práce v humanitních oborech a výsledek bude většinou úplně jiný. Skrz postmoderní blábolení se stěží dostanete k jádru věci.

Druhý zajímavý moment: Fisk se zamýšlí nad úpadkem tak zdánlivě obyčejné věci, jako rukopis. Podezřívavě si měří svůj laptop a pak srovnává rukopis svých zápisníků z dob izraelské invaze do jižního Libanonu se svým dnešním písmem. Výsledek je nelichotivý. Dochází k závěru, že dnešní rukopis drtivé většiny lidí je tak špatný, že naše psaná slova spíše reprezentují skutečná slova, než aby představovala jejich přesné vyjádření v písemné podobě... No,  vzpomínám si na pokus, který jsme podnikli nedávno v kanceláři, když se nám už opravdu nechtělo nic dělat a páteční odpoledne se vleklo. Zkusili jsme na čistý list papíru napsat kurzívou všechna malá i velká písmena a pak to porovnali se vzorem kurzívy pro děti z první třídy. Dopadli jsme dost špatně.

Zapomněl bych ale na desítky Fiskových sloupků, skvěle komentujících vývoj na Středním Východě v letech 2001-2007. Jsem někde v polovině a příští týden si urvu dostatek času, abych "Věk válečníka" dočetl.