Jedním z rysů, které anarchismus odlišují od všech ostatních světonázorů je skutečnost, že pro anarchistu jsou teorie a praxe totožné. Žádné "přechodné období", žádná "revoluční dikatura", údajně "nutná" pro dosažení svobody, anarchistického komunismu. Žádná polovičatá řešení, žádný reformismus, žádné výmluvy pro pokračování nerovnosti, útlaku a privilegií z toho či onoho imaginárního důvodu. V srdci anarchistické myšlenky stojí nekompromisní "všechno nebo nic", protože ono "nic" znamená jen pokračování třídní společnosti v jiné formě, její reformistické uhlazení.

Zůstat anarchistou a udržet si jak praxi, jak teorii - ono náročné "všechno nebo nic", je v dnešních dnech velmi těžké. Hnutí 90. let se na počátku nového tisíciletí pomalu rozpadlo a nezbylo z něj téměř nic. První Máj je jen další možností připomenout si, že hnutí dnes prakticky neexistuje a všichni ti, kteří si to uvědomují, by měli udělat vše, co je v jejich silách, aby ho teoreticky i prakticky znovu postavili na nohy.

Nedávno jsem slyšel, že věci se přece nemají tak černě. Existuje tu prý velice aktivní anarchistická organizace, která svoji akceschopností zastiňuje všechny ostatní - pouhé internetové bojovníky. Touto organizací má být Antifašistická Akce.

Mám na AFA svůj názor, který jsem se pokusil zformulovat v úvaze o příčinách a  souvislostech rozpadu "starého" anarchistického hnutí. Dnes jsem si přečetl na stránce http://www.antifa.cz/24-mteorie-prohla-eni-k-1-maji-2008.html prohlášení pořadatelského týmu prvomájového festivalu, pořádaného AFA. Můj názor, že z AFA se stala součást post-anarchistické subkultury se ještě upevnil po seznámením s tímto textem.

Nevím jistě jaký termín použít. Je to "skrývačka", nebo projev úplné nevědomosti o tradici Prvního Máje, nebo snaha o PíáR vyžehlení anarchistických myšlenek do neškodné podoby? Nevím, motivy a zkušenosti autorů textu neznám.

Každopádně se jedná z anarchistického hlediska o úplně zmatené a historicky nepravdivé vyjádření toho, co je První Máj zač. Uspořádat 1. máj jako subkulturní jarmark s kapelami, tetovacím salónem, žonglováním a sportovními atrakcemi? Úplně mimo centrum města, na kilometry daleko od vysoce politicky a sociálně symbolického pochodu nácků "multikulti" čtvrtí Žižkov? Je to nepochopitelné nejen pro anarchistu, ale i pro ty, kteří si stále myslí, že antifašistické skupiny by měly spíše konfrontovat nácky, ne budovat vlastní PR image.

Co ale "radikální antifašisté" (přídavné jméno "revoluční" z webu a veškeré produkce zmizelo už dávno) soudí o Prvním Máji? Ve svém prohlášení nahromadili jednu reformistickou a liberální pitomost na druhou. Budeme citovat nejdůležitějšjí odstavec:

"Je to den připomenutí zápasu za sociální práva, za společnost, která bude spravedlivější a svobodnější, ve které budou mít všichni rovnější šance, bez rozdílu místa narození, barvy pleti a sociálního postavení. "

To je nicneříkající obecný blábol, pod který se s klidným svědomím podepíší všichni levicoví politici od trockistů, přes Vojtěcha Filipa až k Jirkovi Paroubkovi. Srovnejte to s klasickým Paroubkovým populismem z jeho projevu na programové konferenci ČSSD: "Chceme společnost svobodnější, ve které občané budou moci rozhodnout o své budoucnosti uplatněním principů přímé demokracie.. .v celé škále společenských témat... Chceme společnost solidárnější. Společnost, ve která má každý právo na svou šanci a příležitost". (celý text zde). Kdo od koho opisoval?

Zpátky ale k formulacím AFA. Anarchisté nechtějí společnost "spravedlivější a svobodnější", ale spravedlivou a svobodnou. Ponechat navíc bez rozvedení pojmy jako "spravedlnost" a "svoboda" je nedostatečné. Zaklíná se jimi kdekdo, od neoliberálů až po nácky.

Anarchisté - a zejména ti, kteří stáli u zrodu tradice 1. Máje v Chicagu 1886 - nechtěli žádnou reformovanou "spravedlivější" společnost. Chtěli a toužili po zásadním revolučním, násilném a úplném rozchodu se společností státu a kapitalismu ve všech jejích podobách. Nechtěli se cítit svobodněji, ale svobodně. Chtěli společnost, kde ničí život se nebude odvíjet od jeho hodnoty na "trhu práce", chtěli společnost bez komodit bez poměřování lidí jako zboží na trhu, chtěli anarchistický komunismus - a také se to narozdíl od spousty lidí nestyděli říkat na plná ústa.

Co to je "...rovnější šance"? Dokonce ne "rovné" ale "rovnější"? Šance na co? To je zase výraz, jako vystřižený z letáčku nějaké nevládní organizace, myslící si, že jde o to, aby každý měl stejnou šanci v zaměstnání, ve styku s úřady a všude jinde... Termín "rovné šance" příliš smrdí liberalismem a "šancí" na kariéru, na přijetí do práce i když jste žena nebo barevný, na vlastní pokus o šplhání po žebříčku kapitalistické ekonomiky, na to, aby si krysí dostihy vyzkoušel opravdu každý bez diskriminace. Žádat "rovnější šance" bez vysvětlení v jakém společenském kontextu by se měly uplatňovat, znamená posilovat nejčastější a obecně vnímaný význam tohoto pojmu.

"Rovnější šance... bez rozdílu sociálního postavení"? Ve společnosti, kterou chceme, budou nějaká rozdílná "sociální postavení"? Nebudou - ale pokud se to tedy vztahuje k dnešní společnosti, co je to za absurdní hloupost? Dříve narýsujete kulatý čtverec, než v třídně rozdělené společnosti dosáhnete rovných šancí.. dokud bude kapitalismus kapitalismem, jedna třída bude stále jezdit v terénních automobilech, obývat luxusní byty v "atraktivních lokalitách" a posílat svoje děti na soukromé, elitní a zahraniční školy a zametat jim cestičku k šéfovským pozicím. Moc, prachy a privilegia se v kapitalismu reprodukují a dědí. Rovné šance v kapitalismu? A teď tu o Červené karkulce, prosím...

"Spravedlivější", "svobodnější", "rovnější"... v nepřítomnosti jakéhokoli vysvětlení v jaké vlastně společnosti by se mělo tohle všechno uskutečňovat, jsou to jenom socdemácké fráze, které stejně nikoho nezajímají, protože reálný kapitalismus si na politickou a genderovou korektnost nikdy nehrál a nehraje.

Pokud lidé nenajdou odvahu na plná ústa pojmenovat stav věcí, pojmenovat ten hnus, ve kterém jsme nuceni žít - stát a kapitalismus, odshora dolů postavený na nerovnosti, násilné nadvládě, kontrole a vykořisťování - a odvahu říct, že z kapitalismu "vedou jen dvě cesty - revoluce nebo smrt", pak se nikam nedostaneme.

Prohlášení maximálně hovoří o boji proti "všem formám útlaku", "kritickém pohledu na současný svět" o organizacích "nějakým způsobem navazujících na prvotní tradici 1. Máje"... Jedna nicneříkající fráze za druhou. Dělat na 1. Máje "Festival proti rasismu"??? "Festival proti kapitalismu" by byl tisíckrát trefnější - a nutnější.

Ale chápu, kdyby se věci řekly na plnou hubu, potom by se špatně dělalo antifašistické PíáR. Potom by subkultura nebyla tak přátelská, potom by se mohla naštvat řada lidí ze subkultury, kteří jsou sociálně už dávno na opačné straně barikády, než pracující, co jezdí "sockou" a platí hypotéky na byty v paneláku, aby s dětmi neskončili na ulici.

První Máj byl vždycky pro anarchisty dnem, kdy jsme se sešli a poměřili svoje síly v boji, za revoluci, za anarchistický komunismus, kdy jsme si připomněli soudruhy a soudružky, kteří v tomhle boji položili životy, kdy jsme společně přemýšleli o naší emanipaci a usilovali o to, aby náš boj byl efektivnější, úspěšnější.

Žádný svátek ani oslava (festival) to opravdu není.