Londýnské pouliční bouře, které se v menším měřítku rozšířily i do několika dalších konurbací, nejsou v přeneseném smyslu žádná „velká věda“, jak se snaží předstírat mnoho liberálních novinářů a společenských vědců. Pokusil jsem se shromáždit na jednom místě ve 12 bodech možné anarchistické námitky a východiska. Netvrdím, že jsou přesným a dokonalým popisem událostí, ale podle mého soudu je nutné anarchistický pohled poněkud lépe vymezit. Zaznamenal jsem totiž mezi anarchisty řadu úplně protikladných postojů a dojmů.
1) Britská underclass, vrstva sociálně vyloučených v rámci proletariátu, poslední dobou dostala za konzervativní vlády tolik úderů, že jedny z posledních byť pomyslných cest jak ven z ghetta, se uzavřely. Dramatické zvýšení školného na 9000 liber ročně a seškrtání středoškolských stipendií pro nejchudší (Education Maintenance Allowance) – to byly pouze jedny z mnoha faktorů. V roce 2011 byl seškrtán sociální rozpočet pro mládež v Tottenhamu o 75%. Na konci července 2011 Guardian přinesl reportáž ze zavírání sociálních center a klubů pro mládež a zakončil jí slovy, že na obzoru jsou pouliční bouře.
2) Smrt Michaela Duggana z rukou policie byla víceméně náhodný spouštěcí faktor. Mohlo jím být vlastně cokoli jiného. I u francouzských bouří to bývá podobné. V souvislosti s bouřemi je jedno, jestli byl aktivní gangster, jak tvrdí policie, nebo jestli z gangu odešel již před 9 lety a vedl rodinný život, jak tvrdí jeho nejbližší.
3) Nenávist obyvatel chudinských ghett k policii je pochopitelná. Od roku 1998 v britských policejních celách zemřelo za podezřelých okolností 330 lidí – a nikdy nebyl stíhán žádný policista. Když v březnu 2011 policie úředně prohlásila, že bývalý hvězdný černošský reggae hudebník Smiley Culture sám sobě během policejní prohlídky svého bytu zasadil přesnou hlubokou bodnou ránu do srdce, několik set jeho přátel a fanoušků uspořádalo pokojný protest před sídlem Scotland Yardu. S nulovým výsledkem. Smiley nebyl žádný „pozitivní hrdina“, ale jeho násilná a náhlá smrt a naprostá absurdita policejního vysvětlení – to jsou obvyklé kulisy.
4) Naprostá neústupnost Cameronovy vlády, tvrdé rozhánění demonstrací proti školnému a systematická perzekuce jejích účastníků – to vše vyslalo zprávu, že „pokojný protest“ je fraška a ničemu nepomůže.
5) Lidé z ghett jsou kulturně utvářeni kapitalismem stejně jako vy nebo já. Když pro většinu z nich selhaly možnosti, jak se mít alespoň trochu důstojně legálně, tak využili příležitosti a sáhli po těch nelegálních. Nehodlám moralisticky odsuzovat rabující za to, že „podlehli kapitalismu“ a kradou značkové zboží apod. Úplně stejně jako my, i oni žijí v kapitalismu v odcizení a často zprostředkovávají své sociální vztahy pomocí zboží a značek.
6) Nesouhlasím s argumentačním principem „absolutní chudoby“ ve stylu „kdyby kradli chleba, podpořím je, ale oni kradou televize...“. Jde o důstojný život beze strachu z činže, lichváře nebo účtů od lékaře. Ukrást plazmovou televizi je v místním kontextu pro účastníky londýnských pouličních bouří naprosto logické. Krabici toastového chleba neprodáte na eBay a nezaplatíte z výtěžku nějaké dluhy u lichvářů, na nájemném nebo nekoupíte dětem to, co potřebují. Odmítám moralizující úvahy o tom, co všechno ještě bylo „oprávněné“ si vzít a co už ne. Osud zboží ze značkových obchodů a supermarketů, vlastněných korporacemi s astronomicky vysokým kapitálem mě opravdu nedojímá.
7) Odmítněme „resocializační“ princip úvah ve smyslu analýzy riotů jen kvůli tomu, aby sociálně vyloučené bylo možné lépe připoutat ke kapitalismu. Anarchisté nejsou nějaká alternativní agentura úspěšného sociálního začleňování do kapitalismu.
8) Odmítněme moralizující a disciplinační „argumentaci“ o tom, že největší pouliční bouře v Británii za posledních 50 let způsobil „nedostatek rodinné péče“ pro mladé nebo „nedostatek respektu a vzdělání“ a že se jedná o pouhou „sprostou kriminalitu“. Kapitalismus rodí bídu, deprivaci a sociální vyloučení, beznaděj a vztek. Mládežnické gangy jsou sociální, situační fenomén, nevznikají proto, že by jejich členové byli od narození dispozičně „morálně špatní“ nebo že by se jim dostatečně nevěnovali rodiče.
9) Rabující i ostatní řadoví pracující jsou na jedné lodi. Přijdete o práci a za rok můžete být ve stejné situaci jako lidé z Hackney. V Tottenhamu je nezaměstnanost asi 10%, na jedno volné místo je 54 uchazečů, 61% dětí žije v chudobě a 8000 dětí jsou bezdomovci. Nejchudší 1% obyvatel Británie vlastní 300krát méně, než nejbohatší 1%. Šéfové britských bank si letos v čase ekonomické krize, rozdělili prémie ve výši 14 miliard liber a když byl kvůli tomu Cameron interpelován, odmítl věc komentovat. Když promítneme místa bouří na mapu nejvyššího zastoupení nejchudších rodin v Londýně, oblasti se kryjí.
10) Bouře nebyly rasovou, ale třídní záležitostí. Strukturální rasismus v kapitalismu podstatně zvyšuje pravděpodobnost, že se na ekonomickém dně octnou přistěhovalci a etnické menšiny a je to recept na katastrofu – ale na ulicích se sešli pracující i nezaměstnaní, chudí i ti nejchudší – bez ohledu na barvu pleti. Příběhy o tom, že byla zatčena i dcera vlivného podnikatele, jsou novinářské anekdoty, které o podstatě události nevypovídají.
11) Anarchisté nemají a nechtějí podávat odpovědi ve stylu „Co dělat, aby přestalo docházet k riotům (= dnes, v kapitalismu)“. To je úplně špatná tematizace. Anarchisté chtějí pracovat na odstranění systému, který je způsobuje kvůli tomu, že způsobuje existenci třídních rozdílů, útlaku, chudoby, deprivace a ghett. Pokud chceme vůbec hledat příčiny, tak za neustále se zhoršující sociální situací pracujících i nezaměstnaných lidí v Británii stojí ti samí kapitalisté a politici, kteří nyní volají po návratu k právu a pořádku – a systém, který reprezentují. To, že k bouřím došlo v okamžiku dalšího zhroucení kapitálového trhu a oznámení dalších sociálních škrtů, není žádná náhoda.
12) Úplně odmítněme kapitalistickou justici. Rozsudky nad rabujícími a těmi, kteří "přechovávali", jsou pro nás nelegitimní jako takové. Navíc - odsuzovat lidi k šesti měsícům vězení za přisvojení si lahve minerálky v ceně 2 liber, nebo k pěti měsícům vězení za několik balíčků žvýkaček, nebo ke 4 letům vězení za zveřejnění podpory riotům na Facebooku je, abychom parafrázovali Davida Camerona: „fascism pure and simple“.
