Alex Carver, dlouholetý syndikalista z britského IWW a obyvatel londýnského Hackney přináší svoje osobní svědectví z míst pouličních bouří a střetů s policií v jedné z nejchudších londýnských čtvrtí. Rozhovor byl zveřejněn na stránce WSM.

Byl jsi na ulici a viděl nepokoje zblízka. Neobával ses, že Tě někdo zbije nebo přepadne a okrade? Pokud bychom soudili podle strachu šířeného médii, tak právě tohle by se Ti mělo stát.

No, vůbec jsem nevěděl, co mám očekávat, což byl vlastně důvod, proč jsem vyšel na ulici, ale odpovídám ne – neobával jsem se tehdy a neobávám se ani teď. Nechci pouliční bouře glorifikovat, ale v žádném případě to nebylo nic barbarského.

To, k čemu během bouří docházelo, je pochopitelná reakce na panující uspořádání společnosti. Vzpomněl jsem si přesně na způsob, jakým slavný bankovní lupič Willie Sutton odpověděl na soudcovu otázku proč vykrádá banky slovy: „Protože právě tam jsou peníze“. Děcka na ulicích vykrádala obchody, protože právě tam je zboží. Lidé útočili na policii, protože ti je nebyli schopni zastavit. Bylo to simultánní, nejednalo se o dvě skupiny lidí – jednu, naštvanou na policajty a druhou, která  se živí krádežemi – byla to jedna skupina, složená hlavně z mladých lidí. V Hackney neútočili na sebe navzájem, neznásilňovali, neokrádali jiné lidi na ulici – já jsem mezi nimi naprosto volně chodil v košili a saku, jak jsem přišel z práce a stejně tak spousta lidí, kteří se bouří přímo neúčastnili, ale chodili s davem dokonce za denního světla. Mnoho z nich mi pak řeklo, že po setmění se nálada poněkud změnila, ale ve skutečnosti jsem i v noci zůstal na místě společně s jedním kamarádem, který byl rovněž oblečen poněkud formálněji a zůstali jsme dokonce i po půlnoci.

Je mi jasné, že na jiných místech to bylo podstatně drsnější, ale v Hackney se přinejmenším místní lidé naprosto neobávali vyjít na ulici a s těmi mladými si promluvit a ti nakonec pochopili, že nemají Hackney úplně zničit.

Mnoho komentátorů přispěchalo s tvrzením, že bouře nejsou politické. Jaký je Tvůj názor?

Když jsem příštího rána Hackney projížděl autobusem, bylo zajímavé vidět, k jakým škodám došlo. Něco jsem předpokládal, ale: oční optika s luxusními brýlemi, sázkové kancláře, realitní agentury, drahé sportovní oblečení, pobočky Barclays bank, Marks & Spencer, zastavárny, lichváři, obchody s elektronikou, lokální policejní stanice a supermarkety jako Spar. Na druhou stranu také víme, že byl naprosto vydrancován jeden malý místní obchod (ten, jehož vypálení jsem zabránil) a shořelo také nejméně 5 automobilů.

První skupinu cílů zasáhl rychle se přesouvající dav, který ponechal be povšimnutí všechny ostatní obchody a budovy a zcela jasně se zaměřoval na obchody, prodávající snadno zpeněžitelné věci a neosobní korporátní obchody, nebo prostě na místa, se kterými měl nevyřízené účty. Druhá skupina cílů, jejichž zasažení bylo mnohem zřetelněji antisociální, přišla na řadu až tehdy, když protestující byli uzavřeni kolem Clarence Road a sídliště Pembury. I tehdy ale přemýšleli, na co zaútočit a na co ne. Pokud se podívám na to, kdo se účastnil a jak, tak vidím ve všem politické aspekty, nejenom politickou motivaci.

Myslíš si, že levice má ve vztahu k pouličním bouřím vůbec co nabídnout?

Já jsem pozoroval a zapojoval se společně se spoustou dalších levičáků, rozhodně toho nelituji a myslím, že jsem si udělal velmi dobrý obrázek o panující atmosféře – přinejmenším v Hackney – což je důležité. Neumím si přestavit, jak neskutečně odlišně se věci musely jevit lidem, kteří to viděli pouze v televizi nebo z velké vzdálenosti a jak se cítí. Rovněž jsem lidem radil ohledně policejní taktiky, aniž bych povzbuzoval v rabování – podle mě je pro Hackney mnohem horší, pokud by ta děcka skončila ve vězení, protože pracovat pak s někým, kdo si něco odseděl, je mnohokrát horší, než s někým, kdo jen prostě neví, kam zacílit svůj vztek. Podařilo se nám také zabránit několika nevítaným věcem – například vzájemnému napadení kvůli nedorozumění a společně s přáteli jsme uhasil oheň v jednom malém obchodu na Clarence Road a znovu – z rabujícího davu nás nikdo nenapadal a spousta lidí nám naopak pomohla. Mám strach, že možná budu zatčen za to, že jsem prostě vstoupil do toho obchodu, protože si neumím představit, že mi nějaký soudce uvěří, že jsem tam šel a hasil menší požár, zatímco všichni ostatní si odnášeli lahve s alkoholem.

Co je podle tebe hlavní důvod pro lidi, aby se bouřili? Levice tvrdí, že to je rasismus.

Na tuhle otázku mám dost jasný názor. Vůbec to není o rasismu a stejně tak to není o zastřelení Marka Duggana. To byly jenom jednotlivé dílky do celkové skládačky současné politické a ekonomické situace. Chaosu po celé zemi využila mládež zcela bez ohledu na svoji rasu – společně. Viděl jsem to na vlastní oči, ale je možné to poznat i ze zpráv a internetu. Lidé rabovali, protože chtěli zboží. To je ekonomické a sociální, to není nějaký zradikalizovaný protest vůči policejnímu rasismu.

Podle mě je v tomto ohledu celá záležitost s policejním rasismem úplně mimo. Neukradnete hezké sportovní boty a neutíkáte před policií, protože by vás šikanovala – určitě ne tahla děcka – to je prostě pouliční mládež a drobní výtržníci, ty policie zastavuje, protože to je prostě ten druh mladých, kteří překračují zákon – a dělají to i teď. Jistě se cítí policií šikanováni, ale zároveň se mnohem více cítí naprosto vyloučeni ze společnosti – bez ohledu na to, kdyby se k nim policie třeba začala chovat slušně. Jinak je jejich chování nevysvětlitelné.

Policejní přístup se od začátku 90. let také změnil, ale ani tehdy během minulých pouličních bouří se nejednalo primárně o rasové záležitosti, jako spíše o záležitost chudoby. Lidé zůstávají na dně sociální pyramidy proto, že přijeli do Británie jako chudí přistěhovalci a do nové společnosti se přinejlepším začlenili do středních vrstev a ve velké většině mnohem níže. Není tomu kvůli skutečnosti, že by příslušníci etnických minorit neměli žádnou šanci dostat se k alespoń trochu slušné práci – jen se podívejte na rozdíly mezi bangladéšskými a indickými přistěhovalci co se týče výdělků a sociálního postavení a anglický bělošský rasismus určitě není tak sofistikovaný, aby se mu podařilo sociálně vyloučit lidi z Bangladéše, ale zároveň Indy připustit ke společenskému postupu. Přirozeně to tak není.

Vaše sociální postavení primárně závisí na vašem ekonomickém postavení, vaší třídě. Etnicita zde také hraje určitou roli, ale nikoli tu hlavní.  Některé etnické komunity jsou chudé a jejich chudoba vede k sociálnímu vyloučení, které vede k pohrdání zákonem, což přitahuje pozornost policie, což vede ke konfliktům. Je to ale také přirozená situace v mnoha místních bílých komunitách a obecně, chudoba se nejčastěji vyskytuje v etnicky smíšených komunitách. Zpoza svých psacích stolů teď vykročí celý zástup lhářů a začne vše připisovat etnickým a bezpečnostním problémům, nikoli kapitalismu. Musíme je a jejich falešný koncept „komunity“ úplně ignorovat – oni jsou součástí problému, nikoli řešení.

Vím, že mnoho lidí na levici, ve školství nebo nevládních organizacích by moje slova označilo za rasistická. Nicméně dokonce i lidé, disponující určitou třídní analázou jsou úplně posedlí tím, že jádren sociálního útlaku v Británii je rasismus. Když jsem se věc pokoušel vysvětlit jednomu mému kolegovi ve škole, tak jsem sám poznal, jaké nedorozumění z toho může vzejít. Řekl mi něco jako:

„Rasismus, chlape. Ten je špatný. Tohle svinstvo prostě musí přestat. I ty víš, že se občas neudržíš a měl by ses cítit vinen. Samozřejmě, že policie je rasistická, zvláště ti kokosové navrch černí a uvnitřř bílí, kteří se stydí za svůj původ  (tohle není rasistická poznámka, protože je zamířená proti policii a policie je rasistická, takže to není rasistické...) Musíme dlouho mluvit o rasismu a jít do hloubky, dělat velké množství workshopů o rasismu, musíme mít víc černošských vzorů k následování, méně mávat britskou vlajkou a více různobarevnou, musíme zabít rasistu v nás. Když se díváš na údaje o kriminalitě, nezaměstnanosti, vzdělání, bezdomovectví – jak vůbec můžeš nevidět, jak je tahle země rasistická? Ty si snad myslíš, že třída je jasně významnější faktor? Měl by si chodit na nějaké školení. Ty si snad vůbec nepřičichnul ke skutečnému životu“.

Mnoho lidí z generace mých rodičů bere „institucionální rasismus“ jako danou věc, hlavně kvůli ještě čerstvé koloniální historii a zkušenostem z prvních let po masové migraci do země. Myslí si, že to je velmi závažná věc a v tom je podporují pravičáci i levičáci všecho vyznání, televize, tisk, historici i další vědci. Velmi málo lidí si uvědomuje, že rasismus je mnohem jednodušší problém, než třída a ještě méně si uvědomuje, že uvažovat v termínech rasismu ve skutečnosti velmi snadno legitimizuje současné uspořádání společnosti. Když establishment konfrontujeme pomocí otázky rasismu, tak jeho ekonomický systém necháváme zcela stranou. Pokud nám říkají, že bouře byly o rasismu a podaří se jim do rasových termínů převést naprosto zřetelné ekonomické kategorie, tak se jim podaří znejasnit celý problém a udržet mínění lidí rozpolcené a separující. Pravici následně posílí mnoho rozhněvaných bílých lidí a levice začne útočit na pravici a organizvat další naprosto nesmyslné rasové iniciativy, které ve skutečnosti stigmatizují a rozdělují naše komunity, místo, aby je sjednocovaly.

Lidé na ulicích nebyli viditelně sjednoceni rasou, ale po celé zemi odshoda dolů – tím jak byli oblečeni. Policie pak spatří podobné lidi a dojde k velmi přesnému odhadu, odkud takový člověk asi pochází a jak se asi bude chovat – a pak je začne šikanovat, zadržovat, obtěžovat – právě protože si myslí, že pocházejí z chudinské a sociálně vyloučené čtvrti – doslova i psychologicky – a je mnohem pravděpodobnější, že takoví lidé budou páchat nějakou drobnou pouliční kriminalitu.

Proč se tohle nesmí veřejně říkat? Že zločinnost je propojená s chudobou? Už není žádná skutečná levice, ale převládá nějaká univerzální teorie na podkladě rasového útlaku.

Co říkáš na argument, že pouliční bouře primárně způsobila špatná práce policie a hlavně policejní šikana?

Policie se viditelně zaměřuje na nejvíce viditelné zločiny, protože jejich řešení je nejenom nejsnadnější, ale vyjde tak vstříc tlaku veřejného mínění, lidem, kteří rozzlobení napíšou do místních novin, ale nejsou schopni vidět defraudace a znásilnění – ale vidí kapsáře a vandalismus. Znamená to, že policie tráví většinu svého volného času tím, že šikanuje děcka v teplákových soupravách, není to tím, že by celá policie byla posedlá rasovými předsudky, ale pouze napře svoji sílu na takové zločiny, na které se jim ukáže. Policejní šikana vede k nenávisti k policii, ale na explozi pohrdání zákonem v posledních několika dnech bychom měli pohlížet jako na širší jev, v jehož rámci charakter pouličních bouří utvářelo několik různých faktorů. Tento způsob pohledu je ve sktutečnosti pro levici mnohem přínosnější, protože naznačuje, že zde existují systémové problémy, které žádné „zlepšení práce policie“ nikdy nedokáže odstranit.

Policii je neustále znovu a znovu otloukán o hlavu rasismus, který vzhledem k číslům, týkajícím se náhodného zadržování a prohledávání na ulici a struktury vězeňské populace, musí být ve sboru skutečně všudypřítomný – ale pokud by s ním oni sami mohli něco udělat, tak už to podle mě dávno udělají. Myslím si, že požadovat jen to, aby se zmíněné statistiky zlepšily, by znamenalo pouze podílet se na hře, kterou hrají politici, aby znejasnili očividné otázky, související s třídou a chudobou – to, že geografické oblasti, odkud pravidelně pochází obyvatelé věznic a děcka, obtěžovaná policií na ulici, jsou chudinské čtvrti, již ignorované politickou třídou, jejichž požadavky ekonomika prostě nesplní.

Vyjadřovat se na téma nespravedlivé policejní šikany lidí jistého věku, rasy nebo vzezření znamená nesmyslně zaujímat pozici politiků, spíše než se zaměřit na širší otázku, proč vlastně dochází ke zločinnosti. Podle mě důležitá je skutečnost, že policejní šikana je složitý samostatný jev, mající vlastní vývoj.

Naším problémem je to že prostě přihlížíme k tomu, jak lidé v mnoha etnických komunitách, oblastech i věkových skupinách, pouze diskutují o policejní šikaně a jsou k tomu přímo povzbuzováni politiky a „rasovým průmyslem“ (všemi těmi kontroverzními thinktanky, kampaněmi a poradci v rasových záležitostech) a také „komunitními předáky“, kteří si podávají ruce s rasovým průmyslem a poslanci parlamentu. Politické třídě vše toto vyhovuje, protože lidé pak nedělají nic jiného, než si lámou hlavu o tom, koho policie šikanuje a koho ne, proč šikanuje, kdo je vlastně utlačován, kdo má oprávněnou stížnost  akdo ne, kdo dostane peníze na svůj nový projekt a tak dále...

Lidé se často sjednotí v „boji proti policejní šikaně“, ale skutečný boj je potřeba vést o celkovou kvalitu našeho života a pocit toho, kam patříme.

Jaké budou podle Tebe následky bouří?

No, mohu mluvit jen o Hackney, kde nikomu nikdo nevypálil dům a nikdo nezemřel. Pokud se bude dál v noci rabovat a nakonec u nás úplně zavřou Primar a Mark & Spencer, tak co z toho. Plameny, které vyšlehly během bouří jasněji osvítily, o co jde. Jde o společnost, ve které se budeme cítit všichni začleněni a kde to, co budeme chtít, se nebude nacházet za sklem výloh obchodů.

Původní odkaz: http://www.wsm.ie/c/eyewitness-london-riots-class-race-2011