Nikos Maziotis, jeden ze šesti řeckých anarchistických soudruhů, kteří jsou obviněni v případu organizace Revoluční boj, zahájil ve vazbě hladovku, jak oznámili řečtí anarchisté v pondělí 19. července. Důvody ozřejmil ve svém otevřeném dopise, jehož znění přináším. Nikos Maziotis se ve svém prohlášení z 29. dubna společně s Polou Roupou a Kostasem Gournasem přihlásil k politické odpovědnosti za organizaci Revoluční boj ale stejně jako ostatní věznění soudruzi se odmítl vyjádřit k obviněním z konkrétních útoků. Nikos Maziotis byl v roce 1999 odsouzen ve známém případu na 15 let za to, že v roce 1997 umístil pumu do ministerstva průmyslu a rozvoje v solidaritě s obyvateli vesnice Strymonikos, jejichž komunitu měl zničit obří projekt nadnárodní těžařské společnosti TVX Gold. Později byl propuštěn. Obr.: Nikos (v popředí) je po zatčení veden s ostatními k soudu v Athénách.
UPDATE 20. 7. - Podle řeckého anarchistického webu Act for Freedom Now se na stranu Nikosových požadavků postavilo dalších 60 vězňů z Koridallos. Všichni od úterý 20. července drží solidární hladovku.
Otevřený dopis Nikose Maziotise:
Způsoby, jakými stát zachází s uvězněnými revolucionáři a svými politickými nepřáteli, jsou standardní: odvetné akce, sadismus, fyzické i psychické násilí, nerespektování lidské důstojnosti, nevšímavost ke zdravotním problémům, porušování tělesné integrity a nerespektování samotného lidského života.
Státní bezpečnostní zájmy způsobují, že popření svobody stojí nade vším, i nad samým životem a takzvanými lidskými právy.
Pro státní představitele, politickou a finanční elitu a bohaté, jsou „lidská práva“ platná pouze v jejich vlastním případě a jejich třídních souputníků.
Lidé, chudí, zbídačení, pracující, nezaměstnaní, důchodci, přistěhovalci, ti, kteří se prohrabávají odpadky na tržišti, aby měli co jíst, ti všichni pro bohaté nic neznamenají.
Nic pro ně neznamenají ani sociální zločinci, jejichž drtivá většina pochází z řad chudých lidových vrstev a jejichž životy pro systém nemají zcela žádnou hodnotu.
Lidská práva se také přirozeně netýkají revolucionářů ani politických vězňů, které se systém neustále snaží fyzicky i eticky zlikvidovat.
Z tohoto důvodu je mě a mé partnerce a soudružce Panagiotě Roupě, kteří jsme oba členové organizace Revoluční boj, upíráno právo návštěvy. Důvodem je postoj ředitelky věznice Korydallos, který z „bezpečnostních důvodů“ odmítá moji návštěvu na porodním oddělení kliniky Alexandra, kde bych mohl navštívil svoji partnerku a kde také také přijde na svět náš syn, nejmladší politický vězeň řecké „demokracie“.
Ředitelka také na základě stejných „bezpečnostních důvodů“ odmítá povolit moji návštěvu ženského křídla věznice Korydallos, protože moje soudružka není schopna kvůli svému zdravotnímu stavu sama navštívit mužské křídlo.
Požaduji tedy přirozeně jako partner a otec právo navštěvovat moji partnerku a soudružku a našeho syna. Od 15. července 2010 zahajuji hladovku za účelem splnění následujících dvou požadavků:
1) Aby mě byla 25. července umožněna návštěva mé partnerky Panagioty Roupy a našeho syna, protože porod je naplánován císařským řezem na 24. července a oni na klinice zůstanou nejméně několik dní poté.
2) Aby mě bylo povoleny další návštěvy ženského vězení v dalším období kvůli nevyhnutelné nemožnosti mé partnerky a mého syna přesouvat se z místa na místo.
Jestliže utlačovatelské složky věří, že nás zlikvidují pomocí věznění, tak se mýlí. Boj pokračuje uvnitř vězení i vně jako věc cti a lidské důstojnosti.
Revoluční boj pokračuje,
NIKOS MAZIOTIS.
http://actforfreedomnow.blogspot.com/
Zakázaný Ravacholův projev na závěr jeho procesu