Co mě říká pojem "evakuační zavazadlo"? Vzhledem ke svému věku si vzpomínám na hodiny branné výchovy na základní škole, kde se nás učitelka mimořádně aktivní v místní organizaci Komunistické strany, snažila přesvědčit, že Třetí světová válka se Západem je na spadnutí. Nebyla na spadnutí, ale o to nešlo. Šlo o nejistotu a strach z vnějšího nepřítele - většinou v zásadě imaginárního. Lidem se dobře vládne pomocí strachu.

V nových pražských tramvajích se objevily rozměrem asi A4kové "informační" samolepky, popisující různé situace v souvislosti s linku 112 a "mimořádnými událostmi". Nějakou dobu jsem vídal jen oznámení o tom že se mimo "stopadesátkových" čísel dá volat i číslo 112.

V poslední době ale přituhlo: v tramvajích se objevila i nová samolepka, týkající se "evakuačního zavazadla". Kde jsme? V Kolumbii? Jižním Afghánistánu? Hrozí nám přírodní katastrofy nebo ničivý teroristický útok? Nic z toho... pravděpodobnost, že se stanemě obětí teroristického útoku je mnohokrát menší, než že nás na přechodu pro chodce srazí některý z agresívních řidičů.

"Podezřelé balíčky", "evakuační zavazadla", "nouzové linky"... to jsou malé injekce strachu do našich každodenních životů. Snaha přibalit nám společně s notně přikrášleným a většinou úplně vymyšleným nebezpečím i závislost a obdiv k postavám "záchranářů", specialistů, policistů...

Povšimněme si, že navzdory spoustě dramatických poplachů (rádiem řízené modely letadel s výbušninou, antrax, sarin apod.) nedošlo od 11. září 2001 na území USA k jedinému dalšímu teroristickému útoku ani pokusu o něj. Vytváření psychózy teroristického nebezpečí slouží pouze jednomu účelu: vytváří psychickou a sociální závislost občanů státu k jeho represivním složkám.