Snažil jsem se učinit několik prvních poznámek k případu tragédie v Marfin Bank, která, zneužitá vládní propagandou, značně utlumila protestní hnutí v Řecku. Tragédie, která důvěrně připomíná nejznámější minulé scénáře tajných státních operací, které byly účelově připisovány anarchistům, aby se nakonec prokázalo, že za nimi stojí někdo úplně jiný.
Nejznámějšími historickými příklady jsou masakr na nádraží v Boloni v roce 1980 (práce neonacistů řízených italskou tajnou službou) nebo exploze na Piazza Fontana z roku 1969 (stejné provedení), která vedla k vraždě zatčeného anarchisty Giuseppe Pinelliho. Z Řecka je velmi známý případ Kappa Marousi z roku 1991, téměř identický s tragédií v Marfin Bank. Incident u Marfin Bank se navíc vymyká všemu, co se během mnoha desítek minulých let v Řecku ze strany anarchistů stalo. „Každý rok jsme házeli tisíce molotovů a nikdy jsme nikoho nezúčastněného nezranili“, píše se v jednom komentáři na webu. Řečtí anarchisté bojují radikálně, ale s rozmyslem, nejsou to žádní nemyslící vandalové, řečtí anarchisté prostě nevrhají zápalné lahve někam, kde jsou pracující.
Události toho dne navíc svědčí o přítomnosti organizované skupiny provokatérů. Těsně před útokem na pobočku Marfin Bank někdo zaútočil zápalnými lahvemi na nedaleko se nacházející knihkupectví Ianos na ulici Stadiou, ve kterém zcela evidentně byli přítomní zaměstnanci. Kdo kdy předtím viděl řecké anarchisty útočit na knihkupectví? V obchodě se ale jednomu pracujícímu podařilo požár snadno zneškodnit ručním hasicím přístrojem.
Marfin Bank se důvěrně podobá scénářům, které byly v minulosti použity pro perzekuci sociálních hnutí. Aby toho nebylo dost, tak odshora dolů zmanipulovaná propagandistická vládní verze událostí, hovořící bez důkazů o bandě anarchistických vrahů, je často nekriticky přejímána nejrůznějšími liberály „z anarchistických řad“, kteří se nyní, když je v Řecku minimálně 20 protagonistů revolučního a povstaleckého anarchismu ve vězení, pustili do boje proti „násilníkům“. Po týdnu revolučního nadšení jsou zpátky staré špatné časy.
V athénských ulicích bylo ve středu 5. května asi 100.000 lidí. Z toho při nejoptimističtějším odhadu asi 3000 anarchistů. Ti jsou ovšem v prvních liniích nejvíce na očích, patří k těm, kteří se policejnímu násilí brání a neváhají na něj odpovídat přímou akcí. Jsou proto ideální obětní beránci pro masová média, když se cokoli stane. Kromě anarchistů se na akci pohybovalo mnoho příslušníků různých subkultur a mnoho lidí, kteří prostě byli nasraní a chudí proletáři, lidé na okraji této společnosti, kteří chtěli dát průchod svému hněvu.
V tuto chvíli nemáme žádné objektivní informace o tom, jak se věci udály. Nevíme kdo vrhl ony zápalné lahve. Řecká policie tvrdí, že má k dispozici rozmazané záběry z CCTV kamer, podle nichž není možné nikoho identifikovat. Náhoda, zatímco jindy jsou záběry ostré? Nevíme co to bylo za útočníky, k jakému politickému uskupení patřili, pokud vůbec k nějakému. Nevíme, jestli to nebyli policejní provokatéři nebo neonacisté vzhledem k tomu, že případ je doslova protkán na první pohled podezřelými okolnostmi.
Předně z prosince 2008 a ledna 2009 je dokumentováno množství případů, kdy se příslušníci ultrapravice snažili infiltrovat mezi demonstrující a páchali nesmyslné násilné činy. Stejného dne ráno se navíc členové řecké Komunistické strany (KKE) střetli s asi 50 neonacisty, kteří se hodlali vmísit do demonstrace převlečeni za členy odborů, vybaveni odborářskými vlajkami a transparenty.
Majitel banky, známý pravicový politik a boháč, nechá v den generální stávky a největší demonstrace za poslední léta otevřenou pobočku, ležící přímo na trase pochodu, přičemž nenechá ani zabednit výlohy, což je v Řecku běžným zvykem. Každému je jasné, že zvláště v tento den jsou banky pro statisíce rozzuřených, chudých a frustrovaných demonstrantů něčím jako červený hadr pro býka. Majitel nařídí, aby zaměstnanci neodcházeli, jinak budou propuštěni, i když banka není otevřena pro zákazníky. Dveře do pobočky jsou navíc uzamčeny a budova nemá nouzový požární východ. Zaměstnancům je odříznut přístup na internet. Policisté v civilu, kteří v bance každý den slouží jako ochranka, se toho dne náhle neobjevují. Brzy poté, co dojde ke tragédii, se majitel dostavuje na místo a činí prohlášení. Jsem jediný, komu dochází, že majitel ze svých zaměstnanců cílevědomě vyrobil živé štíty? Jsem jediný, kdo zde vidí příliš mnoho náhod na jednom místě v jeden čas?
Víme to, že řecká vládnoucí třída tuto tragédii naplno zneužila k rozdělení a demobilizaci hnutí a plošné brutální represi proti jeho nejradikálnějším součástem. Víme ale také to, že jedna část „anarchistického hnutí“ tuto situaci využila k celkovému útoku proti militantnímu a revolučnímu anarchismu, proti přímé akci a ilegalismu jako takovému. Proč část z nás okamžitě hází vinu na řecké militantní anarchisty, když i řada podstatně lépe informovaných řeckých novinářů pochybuje o tom, že anarchisté mají s útokem vůbec něco společného?
Tragédie v Marfin bank nebyla žádné drastické narušení „normality“. V kapitalismu neexistuje nic jako mírumilovná „normalita“. Jen v ČR každý rok zahyne při pracovních úrazech průměrně 100 pracujících, drtivou většinou kvůli mizerné nebo nulové bezpečnosti práce a v Řecku je tato cifra mnohem vyšší. Kapitalismus je denodenní válka. Válka bohatých proti chudým, válka mocných proti bezmocným. A anarchisté nebojují jako vládnoucí třída. Neuznávají teorii o "vedlejších škodách".
Příště se pokusím diskutovat problémy a kontroverze, které v anarchistickém hnutí způsobil případ Marfin Bank a možná východiska.
