Řecké zprávy #6 – Update o situaci Simeona Seisidise – Prohlášení Athénské šestky v přípravném řízení před soudem - Otevřený dopis Giannise Dimitrakise z vězení. Zatímco mnoho anarchistických kolektivů, jednotlivců i webových stránek, zabývajících se řeckými bouřemi, absurdně marní svoji energii tím, že obviňuje sebe nebo řecké militantní revoluční anarchisty z neobjasněné tragédie v Marfin Bank, která nese všechny známky státní nebo ultrapravicové provokace, v Řecku dění pokračuje dál. Ve vězení se v hrozných podmínkách stále nachází množství anarchistů a anarchistek, jejichž osudy se nezastavily. Kauzou Marfin bank se budu zabývat v dalším díle řeckých zpráv, dnes přináším naléhavé a čerstvé informace, týkající se těch, kteří se octli v rukou nepřítele.

Update o situaci Simeona Seisidise

V nemocnici, kde se nachází Simeon Seisidis, je přítomno velké množství policistů. Došlo k situaci, kdy se do blízkosti jeho pokoje náhodou dostali dva cizinci, hledající svého přítele, které náhle začalo ohrožovat palnými zbraněmi několik policistů ze speciálních jednotek a vrtulník, který kroužil nad nemocnicí, rychle přistál na střeše.

Simeonovu matku pouštějí k jeho lůžku na mnohem kratší dobu než má nárok, obvykle na půl hodiny ráno a půl hodiny večer, přestože by se mělo jednat o dvakrát tři hodiny.
Primář oddělení se chová jako otevřený spolupracovník policie a dělá vše proto, aby zlomil psychiku našeho soudruha, například mu sděluje že mu bude muset být amputována noha. Další příslušníci nemocničního personálu projevují obvyklou nevšímavost a například mu po několik hodin nevyměňují ložní prádlo a nechávají ho ležet ve vlastní krvi. Naštěstí existují výjimky v podobě lékařů a sester, kteří dělají vše, co je v jejich silách.
Stále je naléhavě potřeba krev. Soudruh Simeon potřebuje dvě krevní transfuze denně. Mnoho řeckých soudruhů již darovalo krev v nemocnici a mnoho anarchistů ve vězení také darovalo krev.

Zdroj: http://actforfreedomnow.blogspot.com

Prohlášení Athénské šestky v přípravném řízení před soudem

Zaznamanáno podle zápisků obhajoby

Nikos Maziotis v odpovědi na otázku „Přiznáváte se k těmto obviněním, nebo je popíráte?“

„Jsem revolucionář a bojuji proti nespravedlivému zločineckému režimu známému jako stát a kapitalismus. Pokud by někdo měl něco prohlašovat na svoji obhajobu, pak to nejsem já, ale ti, kteří mě obviňují: policisté a soudci, sloužící bohatým. Já jsem neučinil nic špatného a z ničeho se nebudu ospravedlňovat“.

Panagiota „Pola“ Roupa v odpovědi na stejnou otázku:
„Jsem revolucionářka a neuznávám toto soudní řízení. Zločinci a teroristé jste vy a systém, kterému sloužíte, stát a kapitalismus“.

Sarantos Nikitopoulos:

„Byl jsem vybrán kvůli svým politickým aktivitám. Jsem politicky aktivní v anarchistickém a antiautoritářském prostředí již od svého dětství a mohu vás ujistit že stejně jako já, se v hledáčku moci octly a octnou stovky dalších lidí. Považuji justiční perzekuci proti své osobě za způsobenou moji vlastní politickou činností stejně jako aktivitou celého anarchistického hnutí. Případy jako Thessaloniky, v nichž dokonce videozáznamy ukazují, jak policisté pokládají zavazadla obsahující ilegální předměty poblíž lidí, které pak obviňují, nebo uvěznění demonstranta Maria Z. v Athénách a mnoha dalších, musí vyústit ve skoncování s touto slepou vírou v policejní obvinění“.

Kostas Gournas

Prokurátor: „Chcete něco prohlásit na svoji obhajobu? Přiznáváte se ke vzneseným obviněním nebo je popíráte?“

Kostas: „Neodpovím. Neuznávám toto řízení. Od věku dvaceti let jsem dělník, účastnící se sociálního a třídního boje v Řecku. Stavím se proti režimu a proti politickému i ekonomickému systému. Nejsem terorista. Teroristé jsou ti, kteří sídlí ve 12. patře na policejním ústředí, kteří mě zbili a vyhrožovali, že mi zabijí děti“.

Evangelos Stathopoulos:

„To že jste mě zapletli do případu Revoluční boj, je následkem mého politického přesvědčení. Neodsuzuji žádný typ nebo metodu boje. Moje politická aktivita byla vždy naprosto otevřená“.

Christoforos Kortesis

Prostřednictvím svých právních zástupců prohlásil, že za jistých podmínek poskytne výpověď. Požadoval písemné „jasné vyhotovení obvinění, vzneseného proti všem šesti lidem, které prohlašuje, že jsem byl zapojen do specifických akcí, k nimž se přihlásil Revoluční boj“. Požadoval rovněž předložení důkazů ke každé z akcí.

Soudruzi byli rychle přemístěni do různých vězení. Kostas Gournas a Evangelos Stathopoulos do Trikaly, Christoforos Kortesis do Korintu, Panagiota „Pola“ Roupa do ženské věznice Eleona poblíž Théb (nezapomínejme, že se nachází v sedmém měsíci těhotenství) a Nikos Maziotis a Sarantos Nikitopoulos do athénského vězení Korydallos. V neděli 25. dubna se odehrály simultánní demonstrace a protestní pochody před věznicemi Trikala, Korint a Eleona (kde je kromě Poly uvězněna také Konstantina Karakatsani, obviněná v souvislosti s případem skupiny Konspirace ohnivých buněk.

Dne 29. května tři z uvězněných soudruhů (Maziotis, Roupa a Gournas) vydali již zveřejněné prohlášení, v nimž se otevřeně hlásí k akcím skupiny Revoluční boj (Epanastatikos Agonas) a vzdávají čest soudruhovi Lambrosovi Fountasovi, který padl v boji s policií před měsícem a byl rovněž členem skupiny. Celý dopis má více než 11 stran a stále není k dispozici jeho úplný překlad.

Zdroj: http://actforfreedomnow.blogspot.com
 

Otevřený dopis od soudruha Giannise Dimitrakise

Ve společnosti, prostoupené klamem a pokrytectvím, bodnutími dýkou do zad a zradou, kde jsou mezilidské vztahy utvářeny osobním prospěchem a vykořisťováním v úzkých mantinelech nedobrovolných a povinných voleb, je prostor pro vytváření čestných a upřímných svazků sociální a politické solidarity velmi zúžený a stísněný. A pokud se v mnoha případech osobní zájmy a marnost slijí s velkým proudem, řízeným těmi u moci, ekonomickými a politickými elitami a dalšími skupinami a vytvoří tak iluzi nezastavitelného přívalu, pak se stejně jako v mnoha dalších případech ukazuje, že pokud jsou stejní lidé vystaveni tíživým a krajně negativním podmínkám s přibližující se možností naprostého zhroucení, pak se zdánlivě pevné svazky, které vytvořily zmíněné vztahy, okamžitě rozvolňují a zanechávají po sobě zástup podlidí, v němž se každý stará pouze o sebe a neváhá vydat do rukou kdysi společného nepřítele svého až do včerejška blízkého člověka.

Já ve svých 32 letech a všemožnými zkušenostmi a nejrůznějším politickým uvědoměním a porozuměním, které jsem rozvinul, pokládám za nesporné, že odjakživa nejcennější a nejmocnější zbraní v rukou lidí, bojujících proti světu pánů ve jménu spravedlivé a svobodné brzké budoucnosti, byla a stále je solidarita. Taková solidarita, která se nepřikrčí tváří v tvář represi, ale naopak se mohutně rozvine, taková, která nepláče, ale útočí, která nezapomíná, ale vzdává čest.

Právě takové solidarity se mi dostává po celých pět let, během nichž jsem zajatcem státu a právě ona mě do značné míry podržela ve všech obtížných situacích, kterým jsem musel čelit jako anarchista a vězeň. Od různých událostí a demonstrací, obsazení rozhlasových stanic a záplavy tištěného materiálu až ke žhářským a pumovým útokům proti státním a ekonomickým cílům, od Řecka a Španělska přes Německo, Británii až k Argentině a Mexiku utkaly společné ideje, hodnoty a vize skutečnou síť solidarity, k níž ke své velké radosti také náležím.

Cítím, že všichni ti, kteří při mně stojí po všechna ta vězeňská léta a kteří mi stále jakýmikoli prostředky dodávají sílu a odvahu a hrdě se staví proti všem druhům státního útlaku, se stali součástí mne samotného.

Chtěl bych tedy pozdravit a vyjádřit díky všem soudruhům, kteří v rámci lokální i mezinárodní sítě solidarity, která se v posledních letech neustále rozšiřuje a posiluje a překračuje hranice a omezení došli k závěru, že pro ně má smysl riskovat dokonce svoji vlastní svobodu, aby přispěli k vybudování protiváhy útokům, které proti mně vedli ti, kteří jsou u moci.

Ještě před konečným východem slunce, které zaplaší temnotu, zahalující nás všechny, ty osamocené ohně se stále silněji rozhoří a vzplanou i na těch nejvzdálenějších a nejméně pravděpodobných místech a osvětlí tak rozcestí a cesty, narýsované všeobecným povstaleckým vědomím. Moje srdce a duše s nimi bude jedno tělo.

Žádný bojovník nesmí zůstat rukojmím v rukou moci a ekonomických elit. Svobodu všem uvězněným!

Se soudružskými pozdravy Giannis Dimitrakis, vězení Domokos, 3. května 2010

Zdroj: http://actforfreedomnow.blogspot.com