Skupina, označující se jako "Někteří belgičtí anarchisté...", zveřejnila text, který skvěle shrnuje pocity mnoha z nás, kteří sledujeme pomalu se rozvíjející vzpouru v Řecku. Co můžeme očekávat, co bychom mohli sami dělat, o co vlastně jde? Neotevírá se zde anarchistům po mnoha letech další "dějinné okno"?

Dva tisíce kilometrů daleko...

Athény, Řecko. Dva tisíce kilometrů daleko od nás. Téměř zbankrotovaný řecký stát a ekonomika, která prakticky přestala fungovat. Vládnoucí socialistická strana na radu Evropské unie vyzývá k přijetí celé řady úsporných ekonomických restrukturalizačních opatření. Ministři přísahají na „krev, pot a slzy“, údajně představující „jedinou možnost“. Dálnice, přístavy, letiště, hranice, továrny, železnice... to vše je již od ledna průběžně blokováno těmi, kteří vědí, že právě oni budou muset zaplatit účet. Jedna demonstrace následuje druhou a zdá se, že ani jeden politik není schopen zmírnit protesty a svést je na vedlejší kolej. Často dochází k těžkým pouličním bojům s policií a stovkám útočných činů. Žhářské a pumové útoky míří svojí destruktivní energií na státní struktury a ekonomiku, směrem ke všem projevům moci.

„Krev, pot a slzy“. Když se policie střetne s demonstranty, děje se tak stále násilnějším způsobem na každém ze shromáždění. Praskají kosti a lámou se ruce stovkám lidí a krev teče po ulicích, jako například 12. března tohoto roku. Policejní hlídka překvapuje dva anarchistické soudruhy, pokoušející se odcizit automobil. Po nastalé přestřelce se jednomu soudruhovi daří uprchnout, ale druhý, Lambros Foundas, je smrtelně zraněn. Stále se snaží odpoutat, ale nakonec je zatčen a doslova vykrvácí v rukou policistů. Lambrosovi Foundasovi bylo 35 let a již dlouhá léta bojoval proti všem formám vlády, osamoceně nebo s několika málo dalšími soudruhy a mnoho dalších utlačovaných i povstalců o něm vědělo. Bojoval pomocí všech zbraní, které pokládal za užitečné – perem a papírem, kamenem a ohněm, barikádami i demonstracemi, pistolemi i granáty. Jeho srdce bilo vzpourou a svobodou. Právě proto na něj nikdy nezapomeneme, i když jsme ho osobně neznali. Jeho smrt jen prohloubí naši touhu po životě a ukáže nám cestu směrem k svobodě, dosažené povstáním.

Od Řecka nás dělí horské masivy a velké řeky, rozsáhlé roviny a vyprahlá země bývalých jugoslávských republik. Všude po celé Evropě a i zde, v Belgii, státy cítí, že se něco děje. Cítí snad, že může nastat chvíle, kdy jejich občané náhle z ničeho nic setřesou jho své rezignace a přestanou být poslušní? Všude je stále jasnější, že více a více lidí je házeno přes palubu. Není žádná náhoda, že policisté mačkají spoušť stále ochotněji a rozhodněji, že v Řecku se buduje nové detenční centrum a sedm nových věznic. Vládnoucí se snaží zabezpečit před možností dalšího výbuchu hněvu.

Můžeme dostat strach. Strach z vězení, z toho že nás zmlátí policajti, strach z toho, že nás zastřelí, strach z toho, že ztratíme to málo, co máme. V určitý okamžik ale budeme muset odpovědět sami sobě na jednu otázku: máme žít život na kolenou, využíváni a odhazováni ekonomikou a mocí, drceni sociální hierarchií, ubíjeni stáním ve frontách a rutinou najíst se – pracovat – spát … nebo máme začít žít život, v němž nás naše srdce, bijící pro svobodu, přivede do konfliktu se vší vládou a mocí a způsobí, že se začneme chápat všech zbraní, které budeme mít po ruce.

Nic není jisté a vše je možné. Vzpoura, která se v Řecku neustále rozšiřuje, byla před několika málo lety naprosto nepředstavitelné. Politikům a žurnalistům už dochází obvyklé fráze, kterými by ji mohli umlčet. Jazyk vzpoury totiž není vyráběn na běžícím pásu systémových médií, ale objevuje se uprostřed odmítnutí být nadále vláčen touto noční můrou. Přijměme tento jazyk za svůj, studujme jeho gramatiku i slovní zásobu a hovořme jím, abychom si vybudovali vlastní dialekt.

Nastal čas skoncovat s umrtvujícím zvykem nechat se houpat vlnami v oceánu podřízenosti a rezignace. Začít vidět skrze tuto realitu, skrze toto zdánlivě nepřetržité opakování toho stejného, nevidět jen horizont, ale i to, co je za ním, vidět nepředpovídatelné možnosti.

Je čas na to znovu rozdmýchat náš starý plamen.

Někteří belgičtí anarchisté

Zdroj: http://325.nostate.net/?p=841