Na památku anarchisty Lambrose Foundase - prohlášení Anarchistického archivu Athény
Ve středu 10. března policejní hlídka překvapila ve čtvrti Dafné v jižní části Athén dva muže, jak se snaží odcizit automobil. Snažila se je zadržet za použití zbraní, přičemž jeden z nich opětoval palbu. Po několika výstřelech muž padl mrtev k zemi, střelen do zad. Ukázalo se, že to je dlouholetý anarchista Lambros Foundas, stár 35 let. Byla u něj nalezena pistole a ruční granát, podle policie byly na místě nalezeny i další zbraně. Druhému anarchistovi se podařilo zraněnému uprchnout z místa přestřelky. Ministr vnitra Michail Chrisochoidis rozpoutal obvyklou „protiteroristickou“ hysterii a oznámil, že v rámci vyšetřování byla uskutečněna řada domovních prohlídek. Zatím však nedošlo k žádným dalším akcím. Anarchistický archiv Athény přinesl své prohlášení, v němž osvětluje celou záležitost.
Řecký anarchista Giorgos Voutsis Voyatzis, který se nachází v současné době ve vězení, poté, co byl odsouzen za bankovní expropriaci v Athénách, v dopise z vězení z 11. března napsal: „Soudruh Lambros byl skutečným příkladem bojovníka pro nás všechny. Opravdový revolucionář, zapřísáhlý nepřítel nicnedělání. Prostý, střízlivý, sečtělý a rozhodný. Až do konce stál za svým. Kromě toho nikdy nepřistoupil na kompromis se životem, nikdy se neupsal, jako ti, kteří se rozhodli opustit naší praxi. Prosím nepovažujte tyto řádky za nadnesená, ale pouze za upřímná slova. Za poslední rozloučení se soudruhem a bojovníkem za svobodu. Nechť hovoří jeho činy“.
...
Boj těch, kteří se staví proti všem formám moci, zoufale se snaží nepromarnit ani vteřinu a neústupně trvají na přesvědčení, že jsme schopni vytvořit svobodný a antiautoritářský svět, je nahony vzdálen jakékoli mytologii nebo fikci.
Tento boj přinesl, přináší a bude přinášet bezpočet obětí, těch padlých, zajatých nebo těch, kteří se vzdají, protože ztratí naději nebo přistoupí na kompromis poté, co stávající moc zjistila, za jakou cenu se dají koupit.
Ti, kteří hledají svaté, mučedníky nebo spasitele nebo hrdiny a mytické bojovníky, se v konečném důsledku nijak neliší od těch, kteří při každé příležitosti ukazují prstem na darebáky, černé ovce, podezřelé kriminálníky a ty, kteří z politického hlediska dávno prohráli. Nadlidé na jedné a extremistické stvůry na druhé straně jsou ale stejně postradatelní. V obou případech je jediným skutečným smyslem udržet všechny pod prášky a poddajné, navzdory tvrzením jedněch i druhých.
Někteří vzletně hovoří o těch, kteří se „obětovali“, zatímco se další ve skrytu snaží odhadnout utrpěnou politickou ztrátu. Není důležité, jestli tento soulad je dosahován prostřednictvím fanatismu nebo přeludu, nevědomosti nebo účelnosti ve snaze udržet se na politické orbitu a přežít nebo dále praktikovat svůj dogmatismus. Ti, kteří by měli namítat, křičí ve snaze všechny přesvědčit, že nyní před nimi stojí nedokončená práce, ale jejich neupřímnost je zjevná. Ať. Scénář byl opravdový a byl sehrán až do okamžiku smrti, ale prošlapaná cesta je vždy ta nejbezpečnější. Vždy? Nebo možná nikoli?
Následující i předchozí slova nejsou produktem pocitu závazku nebo povinnosti. Nejsou ani součástí revolučního nekrologu. Jsou dalece vzdálená a nepřátelská jakémukoli pokusu mytologizovat, přivlastňovat si, přihlašovat se nebo naopak distancovat, staví se proti kydání špíny a znevažování, k němuž dochází vždy ze strany vlády, když je odhalena totožnost a zveřejněna fotografie mrtvého „teroristy“, v tomto případě po přestřelce s policisty v Daphne. Lambros Fountas, který padl v přestřelce s posádkou policejního hlídkového automobilu ve čtvrti Daphne, byl již dlouho znám pro své anarchistické aktivity.
Byl společensky aktivní již od střední školy a později se přidal k anarchistické skupině Mavro Agathi (Černý trn), která vydávala časopis Dromi tis orgis (Ulice hněvu). Podílel se na mnoha demonstracích, pochodech, sociálních konfliktech, propagančních akcích, diskusích a událostech.
Byl jedním z tisíců mladých lidí, kteří se nikdy nepřidali k některé z mládežnických politických stran, zapojených do studentských okupací, demonstrací a pouličních střetů před i po vraždě profesora N. Temponery v Patras. Tito mladí lidé byli inspirováni povstaleckými událostmi z ledna 1991 stejně jako anarchistickými idejemi a praxí, kterou si přivlastnili s takovou vitalitou, že slova nemohou popsat skutečnost. Anarchistická skupina Černý trn se až do svého rozpouštění podílela na Kooperaci anarchistických skupin a jednotlivců.
Během okupace Polytechnické univerzity v Athénách v roce 1995 na výročí povstání z roku 1973, byl Lambros Fountas mezi 504 studenty, kteří byli zatčeni státními represivními složkami, které vnikly na půdu univerzity ráno 18. listopadu. Byl jedním z těch mnoha mladých lidí generace, kterou ti politicky korektní pohotově označovali jako ztracenou. Byl jedním z těch, kteří v devadesátých letech šli z jednoho protestu do druhého, od jedné barikády k druhé, projevovali solidaritu v mnoha sociálních otázkách a zvolili si cestu konfrontování moci, která chtěla, aby se stali pouhými kolemjdoucími. Těch ovšem bylo mnoho. Od té doby jsem se potkával s Lambrosem a bok po boku jsme se účastnili mnoha pochodů, blokád a pouličních střetů.
Pevně věříme, že to, co za sebou zanechávají bojující lidé, je to, co představuje skutečný podstatný příspěvek procesu osvobození od okovů útlaku a vykořisťování. Je to dědictví, překračující jakékoli individuální potřeby, rozhodnutí a volby.
Prostředky nejsou samy o sobě cílem a ti, kteří bojují, se neodlišují jejich prostřednictvím, ale spíše odhalují různé možnosti. Prostředky neposvěcují jednání těch, kteří si vyberou jeden nebo druhý, ani nikomu nestaví pomníky. Existuje mnoho neznámých a neprávem zapomenutých soudruhů.
Nesouhlasíme rovněž s logikou, uvádějící, že vysvětlení podobných událostí je privilegium velekněží, těch zasvěcených nebo těch vysoce vzdělaných nebo těch, kteří se podobnými věcmi zabývají neustále. Odpověď by ale mohla začínat a končit rčením: ztráta je nezbytné zlo. Naše pozice musí být jasná a zřetelná.
Uzavírám rozloučením s Lambrosem indickým přáním (a jistotou?): „Příště bude lépe“.
Anarchistický archiv Athény, 11. března 2010
Zdroje:
http://libcom.org/news/anarchist-killed-greek-police-11032010
http://athens.indymedia.org/front.php3?lang=el&article_id=1141761
http://www.youtube.com/watch?v=bn690f5sq2M&feature=player_embedded#
http://athens.indymedia.org/front.php3?lang=el&article_id=1141819
http://projectsheffield.wordpress.com/2010/03/11/two-updates-greek-revolt-march-9th-10th-2010/
