Proč vůbec něco psát? Možná proto, že mě včera jeden člověk napsal (byla to ona)l, že si přečetl pár článků a má chuť leda tak strčit hlavu do trouby. No, naštěstí, už jsou dnes běžné trouby elektrické. Částečně mě omlouvá, že anarchista nemůže psát všechno. Vytvářet si sám online obžalovací spis, by bylo jednak velice nemoudré a zadruhé by to úplně zapadlo do logiky komoditního spektáklu, kterým jsme obklopeni.

Poslední dobou mě fascinuje, jak "osobní" informační technologie vytvářejí čím dál  neosobnější vztahy. Do práce jedu autobusem a metrem, někdy tramvají. Začal jsem si všímat, co dělají lidé se "smartphony" a PDAčky - ne vysvětlenou to jsou ty neskutečně drahé pitomosti co se tváří jako hybrid počítače a mobilního telefonu. V prvním plánu je možné si povšimnout banalit (dalo by se říci, že banality tvoří první plán celého tohle systému) - lidé nedělají nic smysluplného ani důležitého. Hrají pasiáns (pro moderního člověka: Solitaire) a včera na autobusové zastávce jsem viděl, jak muž středního věku na Nokii N95 hrál hru, kterou bych očekával od malého dítěte: kosmická loď letí prostorem a střílí raketky na létající talíře, které se před ní vynořují. Málem jsem zapomněl - musíte se ještě vyhýbat asteroidům.

V druhém plánu mi došlo, že "osobní" smartphony, mobily a laptopy čím dál více uzavírají lidi do sebe samých. Střední třída z velkoměst nebo studenti, kteří rádi machrují s low-end notebooky ve vlacích a autobusech Student Agency na lince Praha/Brno... si našli nový prostředek, jak ještě více zlikvidovat přirozené mezilidské vztahy tváří v tvář... člověka, soustředěného na malou svítící obrazovku, málokdo osloví nebo vyruší. Omezit sociální vztahy pouze na ty tolerované a podporované systémem: rodina, námezdní práce, oficiální styky s autoritou...  Před jinými, které by mohly narušit rutinu všedního dne, se obrnit pancířem "osobní" elektroniky, která nám poskytuje mikrosvět, do kterého můžeme utéci před vlastním lidstvím, vlastními potřebami, zájmy a vztahy. Před nutností vnímat nelidskou odcizenou realitu kolem nás a nedejbože před náhlými záblesky nějakých skutečných pocitů a "zlých vášní" - třeba touhy celé tohle kouzelnické kapitalistické divadlo podpálit.