Někteří ze starší generace českých squaterů byli přesvědčeni, že squatting má podvratný potenciál. Historie jejich hnutí je usvědčila z přílišného optimismu. Přístup nové generace, tak, jak jsem jej zaznamenal na deštníku-transparentu neznámého člověka, který se motal kolem "bloku", vedeného páně Slačálkem na včerejším průvodu u příležitosti 20tého výročí listopadu 1989, je zřejmě už úplně jiný.

"Squatting patří k demokracii"? Možná ano, možná jako tolerovaná společenská "deformita" (z oficiálního pohledu), kterou je účelné a efektivní nechat existovat a přežívat na společenském okraji, protože do sebe vtáhne a spolehlivě demobilizuje energii spousty mladých lidí, kteří by se jinak mohli skutečně bouřit.

"Squatting patří k demokracii"? Možná ano, pokud se onen neznámý squater nebo příznivce squatingu chápe jako ten, kdo chce tento systém polidšťovat a vylepšovat.

"Squatting patří k demokracii"? Možná ano, pokud budou stále nové a nové generace mladistvých "squaterů" žít v omylu, že kapitalismus a demokracie jsou dvě protichůdné věci. Demokracie je pouze politická fasáda režimu státu a kapitalismu, aktuální proto, že stále dobře plní svoji funkci demobilizovat a manipulovat pracující třídu svoji pohádkou, že podílet se na politickém systému, chodit volit, věřit politikům a jejich slibům a hovořit s nimi... může něco "změnit k lepšímu".

Nebo se pletu a je to opožděné poděkování ministru Kocábovi za to, že ve spolupráci se svým kamarádem kapitalistou a spekulantem s nemovitostmi "squatterům" věnoval bydlení v pražské Truhlářské ulici?

Neznámý na fotografii každopádně vítězí v soutězi "Politický vtip roku".