Christos a Alfredo nejsou zapomenuti. Věci se dávají do pohybu. Po Evropě se pod titulem "Nejsme otroky, ale dynamitem", v mnoha jazykových mutacích šíří následující text a plakát.

...

Jsou to staré věci, jakoby z jiného století. Bída, jejíž postup Západem se zdánlivě podařilo zastavit, se vrací a nechává nás pocítit své sevření. Bankéři ještě neskáčou z oken, ale chudí již zaplňují ulice. Továrny a dílny zavírají své brány. Miliony lidí se ocitají bez prostředků pro další život. Byli ujišťováni, že pokud budou trávit život na kolenou v práci, ze které těží šéfové a v poslušnosti k vůli vlády, tak se budou alespoň v klidu protloukat. Nyní je zřejmé, že to všechno byly lži.

Jsou to staré věci, jakoby z jiného století. Fronty před stánky s jídlem zdarma se prodlužují. Počet krádeží v supermarketech neustále roste. Výzvy k vystěhování se vrší.  Zatímco se ti na dně snaží nezemřít hlady, ti nahoře se připravují na nejhorší, na obávanou sociální explozi. Vůči každému kdo poruší zákon, je zaručena „nulová tolerance”, jsou připravovány nové způsoby jak věznit původní obyvatele a přistěhovalce a vojáci a „dobrovolnické” hlídky obcházejí sousedstvími, které sledují kamery. Staří i noví chudí mají vědět, že jediné volny, které jim zůstaly otevřené, jsou zemřít v ústraní nebo spáchat sebevraždu.

Jsou to staré věci, jakoby z jiného století. Dnes stále více lidí vztahuje ruku, aby se zmocnilo bohatství tam, kde je ho nadbytek. Někteří ve svých srdcích dokonce stále nosí sny, jako dva anarchisté, Christos a Alfredo, kteří byli 1. října v Řecku zatčeni při bankovní loupeži. Christos vyloupil banku se zbraní v ruce. Alfredo mu údajně pomáhal a převzal peníze. Nyní se dva anarchisté, jeden Řek a druhý Ital, nacházejí za mřížemi. Vězení je zaslíbeným osudem pro všechny, kteří nerezignovali a nechtějí zemřít v bídě, osud, zaslíbený nepřátelům všeho vykořisťování a vlády.

Jsou to staré věci, jakoby z jiného století. Otřesená ekonomika, raketově rostoucí nezaměstnanost, úpadek životních podmínek, válka mezi samotnými chudými, rozdmýchávaná mocnými vrahy, rasismus, který už nechodí zadními uličkami, ale pádí po hlavní třídě, planeta, ohrožená technologickým vývoje, státy, které vyměňují cukr demokracie za bič totalitarismu.

V tomto náhlém návratu do minulosti ale chybí jedno: zraněná důstojnost, která zahání zoufalství a proměňuje ho v čin; svoboda, která přestává být právem uposlechnout vládu a vrací se k výzvě, vyřčené všem formám moci; touha žít a nespokojit se s tím, co je, zaútočit a vzít si to, co nikdy nebylo.

Je to stará věc, z jiného století: povstání.

Anarchisté

...

Originál zde: http://325.nostate.net/?p=413#more-413
a zde: http://arobberyingreece.blogspot.com/

Plakát v angličtině zde: http://arobberyingreece.blogspot.com/