Jsou to staré věci, jakoby z minulého století. Dva anarchisté jsou zatčeni po přepadení banky. První ji vyloupil se zbraní v ruce. Říkají, že ten druhý mu pomáhal a převážel peníze. Stalo se to v řeckém městečku prvního října. Tedy? K takovým věcem prostě dochází. Navíc se jedná o cizí zemi, kde se hovoří nesrozumitelným a téměř nepřeložitelným jazykem. Kdo by se o to zajímal?

Lupičem je Christos Stratigopoulos, který byl před patnácti lety zde v Itálii zatčen a odsouzen za podobný čin. Odseděl si své a vrátil se do Řecka, v paměti hrstky, neznámý většině. Druhým zatčeným je Ital: je to Alfredo Bonanno. Ano, právě on, kdo by nezaslechl jeho jméno? Zpráva svým typickým způsobem proběhla kolem světa, přebíraná mnoha tiskovým izprávami. „Jeden z nejvýznamnějších teoretiků povstaleckého anarchismu“, „jeden z hlavních anarchistických ideologů“, „anarchistický aktivista a spisovatel“, „mezinárodní anarchistický bandita na útěku“, „teoretik revolučního násilí“, znovu skončil za mřížemi. Ti, kteří prosahují agendu antiterorismu, jak Řekové, tak Italové, přispěchali, aby využili vhodnou příležitost.

Máme zde všechny prvky pro utkání pěkné teorie: země, v níž stále doutná požářiště po velkém povstaleckém vzplanutí, které vyšlehlo minulý prosinec, řecký anarchista aktivní ve hnutí, cizí anarchista známý svými podvratnými teoriemi, který cestoval po celé zemi a pořádal přednášky a nakonec vyloupená banka.

Christos přijal plnou zodpovědnost za čin, způsobený ekonomickými problémy a popřel Alfredovu účast. Soudce mu ale evidentně nevěřil. Oba jsou tedy stále ve vězení. První, protože se odvážil vztáhnout ruku na bohatství spíše než aby rezignoval a zemřel v chudobě. Navíc je anarchista. Druhý, protože... protože... protože možná pomáhal svému soudruhovi. Jistě, je rovněž anarchista. To stačí.

Jsou to staré věci, jakoby z minulého století. Dva anarchisté jsou zatčeni po bankovní loupeži. Zvnějšku je organizována solidarita. Začínají se vybírat peníze, jsou organizovány iniciativy. To ale není vše. V Athénách oba vězni dostanou výbušné pozdravy od skupiny Konspirace ohnivých buněk, které naruší korunovační ceremonii nového řeckého premiéra. Ve francouzském Villejuif jim někdo vzdá čest tím, že rozmlátí okna místního centra Socialistické strany. Jednou z krás anarchie je to, že neuznává hranice. A co Itálie? Pche, zde se lidé omezili na předávání zprávy, přičemž věrně a chladně předávali jedovaté novinářské sliny. Militantné jsou zticha. Objevují se generálové bez vojska, snažící se o nové aliance. Hnutí se stalo komunitou a kdokoli kdo nesdílí jeho pravidla a jazyk, neexistuje. Je bezejmenný. Byli jednotlivci zapomenuti ve velkém úprku za masami? Možná je to tak lepší. Je lepší upřímné mlčení pokud lidé tváří v tvář takovému činu neví, co by řekli, než pokrytecké žvanění o solidaritě. To ponechme stalinským hnidám a dalším zkrachovancům nebo fašistům třetího tisíciletí, kteří na jednom webovém fóru dokonce „holdovali“ dvěma zatčeným anarchistům.

Jsou to staré věci, jakoby z minulého století. Dva anarchisté jsou zatčeni po bankovní loupeži. Jednomu je 46, druhém 72. Ať jsou vinni nebo nevinni, pro ně být anarchisty neznamená patřit k infantnilnímu nepořádku extremismu. Jsou zarputilí a nepochopili, že dnes bychom se měli vézt po vlně sociálních hnutí, bránit bůhvíco tváří v tvář centrům moci, působit jako sociální pracovníci mezi zatracenci této země. Ne, tohle nepochopí. Sen, který nosí ve svých srdcích je příliš silný, než aby se přizpůsobil tikotu hodinového stroje moderní doby.

Žádnou milost, žádné slitování.

Sbohem krásné Lugano.

Zdroj: http://325.nostate.net/?p=383#more-383