Podzimní spánek 2009... právě skončil. Dnes ráno mi při rutinním nesmyslném prohlížení různých "relevantních" webových stránek napadla jedna věc. Děláme to stále téměř všichni. 20 let působení českých anarchistů v duchu kontrainformace se dosud nepodařilo otřást. Více sledovacích kamer, nové systémy na rozpoznávání lidských tváří a hlasu? Noví političtí vězni? Ano, podají se o tom rychlé, pohotové a sexy zformátované zprávy s akční grafikou, ale tím to končí. 99% z nás se jen donekonečna pobuřuje nad tím, jaký je systém svinstvo a koho znovu zavřel nebo vyhodil z práce.

Při téhle příležitosti je úsměvné, jak se do hledáčku liberální csaf.cz dostal i Alfredo Bonanno. Patrně když je mu 72 let a naneštěstí čelí poměrně dlouhému pobytu za mřížemi, tak je bezpečné zmínit se o něm i pro liberály, kteří stejně závažné případy Čtyřky z Aachen, nebo Cognin-Chambery dlouhodobě ignorují.

Ke zprávě o Alfredovi pochopitelně dodali dovětek, že byl zadržen "pro podezření". Soudruzi, když někoho zatknou a má u sebe hotovost z banky, která byla vyvlastněná před půl hodinou, tak to je asi něco víc, než "podezření". Pouhé "podezření" implikuje znovu možnost obhajoby typu "on to ale neudělal", on je vlastně stejně hodný jako my, kteří jen píšeme na internet a tiskneme letáky... Vždyť ono přepadení banky bylo "údajné". Zkuste si přečíst některé z anarchistických povstaleckých textů na téma revoluční solidarity, abyste poznali, jak se na takovou "obhajobu" dívají sami soudruzi jako Bonanno. Mě je úplně jedno, jestli to udělal nebo ne, stejně je to soudruh, kterému náleží solidarita!

ČSAF se dokonce odvázala a poskytla přímý odkaz na Bonannův esej "Ozbrojená radost". Zkuste si ho přečíst a uvidíte, co si tenhle člověk myslí o vašich liberálně-demokratických názorech.

Stejně ubíjející je i neustálé sice kvalitně napsané a dobře rešeršované, ale neplodné upozorňování na rapidní nárůst sledovacích technik systému. Ať už nově celoevropsky vyvíjený systém na identifikaci hlasů, obličejů a typů chování nebo pilotní britský projekt, který umožňuje dobrovolníkům z řad občanů ve volném čase pozorovat obraz sledovacích kamer a hlásit online podezřelé chování policii.

Takhle pojatá kontrainformační činnost připomíná neustále připisování vět a řádků do vlastního nekrologu. Bez jakéhokoli výhledu na možnost a techniky odporu je to pouze intelektuální masochismus.

Děláme to stále špatně. Jako bychom byli uvězněni v demokratické koncepci, že vše, co je potřeba, je kvalitním alternativním zpravodajstvím "probudit" a patřičně pobouřit nějakou "většinu". Poukázat na skutečné záměry a činy systému a dát je do souvislostí. Nejen že takový přístup je svého druhu elitářství, pokládající okolní "masu" obvykle za tupé konzumenty, kterým je třeba předžvýkat informace, ale fatálně se mýlí v jedné důležité věci. Téměř bez výjimky máme všichni pracující lidé spoustu zkušeností, informací a zážitků na vlastní kůži s tím, že policie chrání bohaté, podnikatelům jde pouze o to nás využít a odhodit a politici kradou a chrání podnikatele.

Nejde o to, aby nějaká elita aktivistů, beztak integrovaných do systému a sedících na druhé židli v akademické obci, demokratických nevládkách nebo médiích, "těm co neví", zprostředkovala vědění. My víme, dobře víme. Jde pouze o náš prostý lidský strach něco začít a pocit bezvýchodnosti pramenící z vědomí, že v tuto chvíli jsme "sami".

Tohle je boj, který musíme vybojovat. Ne vršit zprávu za zprávou, článek za článkem. Nasrat na webové stránky s dokonalou grafikou a časopisy s křídovou obálkou, které melou dokola neustále to samé - a pro systém neškodné. Skutečné místo, kde je třeba působit, je strach a bezvýchodnost drtivé většiny pracujících, utlačovaných, kteří by rádi - ale stejně jako většina z nás, se neodhodlají nic udělat.

Když pocit lidské bezvýchodnosti tváří v tvář útlaku překročí určitou hranici, dojde k věcem, o kterých "anarchističtí" liberálové nepíšou, i když mají velkou vypovídací hodnotu . Ne, nehodlám se chovat jako opoziční intelektuálové z doby normalizace, kteří dlouze rozebírali čin Olgy Hepnarové. Ale skutečnost, že nikdo z "anarchistických" kronikářů se nezmínil o zoufalém činu tiskaře ze Zlína, něco znamená.

Podle vyjádření mnoha svědků 55letého tiskařského mistra nové vedení a management firmy GRASPO dlouhodobě šikanovalo. Nový šéf si na něj zasedl. Sundal ho z mistrovského místa a dal mu nekvalifikovanou práci. Snížil mu plat. Buzeroval ho. Pak ho vyhodili. Nějakou dobu to snášel, pak se rozhodl vše ukončit. Vzal pistoli. 41letého manažera zastřelil, majitele firmy těžce, téměř smrtelně zranil. Pak obrátil zbraň proti sobě. Nemá smysl vést polemiku jestli to byl čin více zoufalý, nebo odvážný nebo oboje. Neznám pozadí natolik, abych se mohl kvalifikovaně vyjadřovat.

Je pravda, že bojujeme proti utlačovatelským společenských vztahům a ne proti lidem. Zlínský případ ale ukazuje skutečnost, že vědomí třídních rozdílů, třídního boje, vědomí útlaku a nespravedlnosti, je mezi pracujícími lidmi značné. Když už to nejde snést, čas od času vyšlehne plamen takového činu.