Nad (očekávatelnou) policejní brutalitou proti účastníkům sobotní squaterské akce v Praze se zamýšlí Jan Hanuš ve svém blogu zde a nabízí také zamyšlení nad kontraproduktivní pacifistickou taktikou. Druhou věcí je, zdali má smysl pořádat ohlášené akce s naprosto jasně čitelným scénářem, při nichž jsou karty předem rozdány a policejní zásah je více než očekávatelnou věcí.

Stejně očekávatelnou je policejní brutalita vůči těm, kteří jsou chápáni jako narušovatelé systému. Historických precedenců a excesů je spousta na to, aby každý usoudil, že zásahové jednotky jsou určeny především k tomu, aby terorizovaly, bily, zastrašovaly a šikanovaly, nikoli aby zjednaly "pořádek".

Další věcí ovšem je, zdali systém narušuje ten, kdo v podstatě žádá, aby mu bylo oficiálně tolerováno užívání chátrajícího soukromého majetku. Pokud se ti, kteří aspirují na protisystémovou opozici, pouštějí do buržoazně-demokratického diskurzu na téma co je a co není legitimní v rámci kapitalismu a státu, pak vedou disputaci, která je podle definice proti-revoluční a reformistická.

To si uvědomují i nejrůznější kariérističtí liberálové, takže účast zlatého chlapce a mediální hvězdičky strany Zelených Matěje Stropnického, není žádnou náhodou. Tenhle "squater" přitom sedí na teplém křesílku v zastupitelstvu Prahy 3. Zelení se potácejí na hraně volitelnosti, budou snad shánět hlasy mezi squatery?

"Nepřizpůsobivé" akce dosti potácejí na hraně levicově-liberální a demokratické. Patnáctého se má konat na Palackého náměstí shromáždění proti novele shromažďovacího zákona, svolané pro-demokratickou a pro-Evropskou organizací Iuridicum Remedium, která se už na svém webu pyšní "odznáčky" mnoha evropských a vládních institucí, které ji sponzorují.

Jedná se tedy o protisystémové a revoluční aktivity nebo jen bouřlivější, ale přesto buržoazně demokratický diskurz, zaměřený na to, aby stál byl sociální a policie lidská (obé jsou kulaté čtverce)?