Tak po mě po několika letech skočila nějaká choroba. Ráno jsem byl úplně neprovozuschopný, detaily raději vynechám. Uvědomil jsem si ale několik věcí, které platí od Nového roku: pro krátkodobé choroby zdravotní pojištění, které platím každý měsíc, nemá vůbec smysl. Pokud bych se vykopal k lékaři, tak a) budu muset jet MHD půl hodiny a bude mi špatně, b) čekat v ordinaci další půlhodinu, c) zaplatit 30 korun za oznámení, že musím ležet, brát paralen a vitamíny a být  v klidu, d) přijdu o plat za 2 dny, které zbývají do začátku víkendu, když si nechám napsat nemocenskou.

Bezvadné, takže nemocenské pojištění, výdobytek to bouří, stávek a bojů na přelomu 19. a 20. století, na 90% věcí, které se nám přihodí, vůbec nemá působnost. Takže jak jsem to vyřešil: zapomněl jsem na deklarativní kecy v ústavě a dalších cárech papíru a vzal jsem si dva dny dovolené...

Benevolentnější byl i vůbec první Zákon o nemocenském pojištění dělnictva z roku 1888, který iniciovala rakouská Taafeho vláda v rámci balíčku "sociální legislativy", mající za cíl ulomit hrot kritice zleva a sociálním bouřím. Zákon stanovil po 26 týdnů od začátku nemoci bezplatné ošetření a hospitalizaci při náhradě nejméně 60% běžné mzdy. Pokud bych tedy stonal s obvyklým "chřipkonachlazením" za Rakouska-Uherska, dostanu za 2 dny, které zbývaly do začátku víkendu 60% mzdy. Dnes v České republice, nedostanu nic a stejně jako tehdy, si léky uhradím sám.

Ať žije demokracie :-)