Je to jeden z restů, které bych měl napravit do konce roku. V poslední době se objevilo několik případů, kdy byly moje překlady z tohoto webu převzaty, mírně upraveny a vydány nebo jinak zpřístupněny jak v "papírové", tak elektronické podobě. V zásadě proti tomu nic nemám, neuznávám ideu intelektuálního vlastnictví, právě naopak, ale chtěl bych znovu zopakovat svoji žádost o dodržení určitého postupu.

Je to rychlovka, ale stojí za to: Staroměstské náměstí 26, restaurace u Zlaté konvice, začátek v 19:00. Banda personalistů a manažerů lidských zdrojů, kteří již delší dobu provádějí "zeštihlování" v Dopravním podniku Praha, nás všechny pozvala na večírek. Jsou Vánoce, a tak se to hodí, sejít se, užít si trochu lidského tepla a jedněm rozdělit prémie a druhým vyhazov, že ano. Roztomilou pozvánku si můžete přečíst zde. Chvíli jsem přemýšlel, jestli jsou šéfové BNV Consulting úplní magoři, nebo prostě jen buržoazní asociálové, které jednotlivé lidské osudy vyhazovaných zaměstnanců DPP vůbec nezajímají. Co si myslíte vy?

Někteří ze starší generace českých squaterů byli přesvědčeni, že squatting má podvratný potenciál vzhledem ke kapitalismu. Historie jejich hnutí tento optimismus příliš nepodpořila. Přístup nové generace, tak, jak jsem jej zaznamenal na deštníku-transparentu neznámého člověka, který se motal kolem "bloku", vedeného páně Slačálkem na včerejším průvodu u příležitosti 20tého výročí listopadu 1989, je zřejmě už úplně jiný.

Podzimní spánek 2009 ... právě skončil. Dnes ráno mi při rutinním nesmyslném prohlížení různých "relevantních" webových stránek napadla jedna věc. Děláme to stále téměř všichni. 20 let působení českých anarchistů v duchu kontrainformace se dosud nepodařilo otřást. Více sledovacích kamer, nové systémy na rozpoznávání lidských tváří a hlasu? Noví političtí vězni? Ano, podají se o tom rychlé, pohotové a sexy zformátované zprávy s akční grafikou, ale tím to končí. 99% z nás se jen donekonečna pobuřuje nad tím, jaký je systém svinstvo a koho znovu zavřel nebo vyhodil z práce.

Nad (očekávatelnou) policejní brutalitou proti účastníkům sobotní squaterské akce v Praze se zamýšlí Jan Hanuš ve svém blogu zde a nabízí také zamyšlení nad kontraproduktivní pacifistickou taktikou. Druhou věcí je, zdali má smysl pořádat ohlášené akce s naprosto jasně čitelným scénářem, při nichž jsou karty předem rozdány a policejní zásah je více než očekávatelnou věcí.

Trocha inspirace z Jižní Koreje. Co by proběhlo u nás? "Masivní, ale skutečně masivní" letáková kampaň? Nebo poklidné shromáždění, dirigované odborářskými bossy, napojenými na ČSSD nebo KSČM? Nebo "odvážné" rozlepení několika desítek letáků, verbálně vyzývajících pracující, aby se vykašlali na oficiální odbory? Existuje ještě jiná možnost, jak alespoň neprodat svoji kůži lacino.

Britské ministerstvo vnitra (Home Office) zřejmě čte slavnou Orwellovu prózu 1984 jako manuál. Sekretář pro mladistvé Ed Balls tento týden oznámil, že bude požadovat 400 milionů liber (asi 12 miliard korun) na projekt nonstop sledování 20.000 rodin, označených jako problémové, pomocí kamerového systému, umístěného přímo do domácnosti. Balls rovněž uvádí, že budou nasazeny outsourcované soukromé bezpečnostní služby, aby v domácnostech prováděly kontrolu. Cílem je údajně zajistit, aby děti chodily do školy, pravidelně jedly a spaly...

Cituji: "Když s námi někdo nesouhlasí, je potřeba ho pomluvit, zničit – jenom ne se zabývat tím, co napsal. Ještě by někoho mohlo napadnout, že na tom je něco pravdy – ideologické impérium by se začalo rozpadat... A nejlepší způsob, jak to udělat, je pěkně interně, mezi lidmi, kteří mě často ani neznají. Pomlouvat za zády, skryt za anonymitu diskusního fóra, nedat pomlouvané osobě možnost reagovat – odkud to jen známe?". O čem je řeč? Boj o funkce v nějaké politické straně nebo mocenské rozpory mezi trockistickými sektičkami? Ne, řeč je o reakci, kterou vyvolal kritický, ale podle mého soudu uměřený analytický článek, ve kterém bývalý redaktor A-Kontra Jan Hanuš na svém blogu zde hodnotil vývoj Antifašistické Akce (AFA).

Po několika dnech a množství "urgencí" od čtenářů jaime.cz jsem se rozhodl přeci jen něco napsat o spletité kauze vyklizení posledního pražského squatu Milada. Nebo vlastně nenapsat. Za prvé, nevím, proč se neustále patlat s post-anarchistickou subkulturou, která má k anarchistickému revolučnímu hnutí asi takový vztah jako dnešní ministr Kocáb k bolševiky zakazovanému Pražskému výběru z 80. let. Za druhé, několik dalších anarchistů - bloggerů rovněž nepodlehlo demagogickému hurá stylu "všichni-na-barikády-za-Miladu", který posedl pražskou autonomní scénu a kdo se nepřidal, jako kdyby neexistoval. Jejich názory v zásadě souzní s mými, a proto je zopakuji.

Nebezpečná, ale očekávatelná hra se rozehrála okolo policejní akce s nepříliš vynalézavým názvem "Power". Spíše než o útok na "White power" struktury se jedná o posílení represivní a dohlížecí role státu pomocí důležitého precedensu.