V prostředí post-anarchistické subkultury převládá názor, že anarchistické hnutí nejen reálně existuje, ale nachází se v dobrém stavu a rozvíjí se. Ze vzdušných zámků na pevnou zem nás stahuje zcela správná a potřebná "poznámka", článek neboli vlastně prohlášení, podepsané skupinou členů a členek asociace Alerta.

Londýnské pouliční bouře, které se v menším měřítku rozšířily i do několika dalších konurbací, nejsou v přeneseném smyslu žádná „velká věda“, jak se snaží předstírat mnoho liberálních novinářů a společenských vědců. Pokusil jsem se shromáždit na jednom místě ve 12 bodech možné anarchistické námitky a východiska. Netvrdím, že jsou přesným a dokonalým popisem událostí, ale podle mého soudu je nutné anarchistický pohled poněkud lépe vymezit. Zaznamenal jsem totiž mezi anarchisty řadu úplně protikladných postojů a dojmů.

Co si myslet o londýnských pouličních bouřích? Korporátní média předkládají historku o tom, že ulice zaplavili mladiství gangsteři a přihlouplí politologové tvrdí, že vlastně v Británii žádní skuteční chudí nejsou a sociální systém je štědrý. Když ponecháme stranou tyto nesmysly, co se skutečně děje nejenom v Londýně? Zaujal mě článek jednoho londýnského anarchisty, který bydlí v Brixtonu, jednom z center nepokojů. Byl na ulici, viděl, co se děje a má na věc poněkud jiný názor, než BBC nebo Česká televize. Je určitě zajímavé se s jeho postojem seznámit blíže. Původní článek vyšel na londýnských Indymedia.

Nově jsem uspořádal sekci Anarchistická knihovna a přidal k ní další objevený zachovaný překlad, tentokrát od Johna Crumpa.

Na serveru Třídní válka vyšel zajímavý překlad textu skupiny španělských anarchistů, kriticky se dívajících na takzvané Hnutí 15. května. Jejich úvahy rozhodně stojí za přečtení a stojí o několik úrovní výše, než nekritické blouznění o "přímé demokracii", které je typické pro českou post-anarchistickou subkulturu.

Dne 28. února jsme si připomněli 90. let výročí Kronštadtského povstání, které představovalo pomyslnou krvavou oponu, kterou Leninův a Trockého bolševický režim trhnul a zakryl tak již jakoukoli možnost na skutečnou revoluci, která by osvobodila utlačované. Kronštadtské povstání je jednou z nemnoha dějinných epizod, v nichž se ve velmi krátkém čase na velmi malé ploše soustřeďují události zásadního významu. ČSAF na svých stránkách nabízí komix a tričko s potiskem, já se pokusím nabídnout něco lepšího.

ČSAF nejprve přinesla svůj „Manifest“, po čase výrazně slevila na „Programové minimum“ a nyní web www.csaf.cz přešel do záporných čísel, přináší totiž text pojmenovaný „Antimanifest“, který si vlastními slovy klade nemalé ambice posunout celé hnutí o značný kus „kupředu“. Spíše se ale jedná o pověstný jeden krok vpřed a tři kroky vzad.

Zdá se, že mezi antiautoritáři ještě zbylo několik ostrůvků zdravého rozumu, kde nezapadla poučení z historie anarchistického hnutí. Článek "Bolševik není přítel ani spojenec", odvíjející se od osobní zkušenosti, na webu alerta.cz, je toho dokladem.

Na blogu Jana Hanuše se objevila zajímavá úvaha, představující reakci na moji úvodní snahu analyzovat problém "zrady anarchistických vzdělanců" a hlubší problémy, které z ní vyplynuly pro anarchistické hnutí. Jan Hanuš svoji reakci pojal jako snahu rozvést debatu o dalších příčinách současného katastrofálního stavu anarchistického hnutí u nás. To je velmi dobré a potřebné a rozhodl jsem se přidat k jeho úvahám několik doplňujících poznámek.

Michal Mareš (1893 - 1971) je ojedinělá historická postava. Byl v podstatně posledním ze "starých" českých anarchistů, po kterém v historii zůstaly určité stopy. Člen České anarchistické federace, který ale již v roce 1921 vstoupil do KSČ, jejímž byl zakládajícím členem. Jeho následné osudy by se daly charakterizovat jako učebnicový osud levicového intelektuála, plný ostrých zvratů. Teprve nyní jsem zjistil, že nakladatelství Academia vloni vydalo sbírku jeho odvážných novinových reportáží z let 1946-1948, popisující nejrůznější politické machinace, krádeže ve velkém i otevřená zvěrstva, odehrávající se v pohraničí během a po odsunu Sudětských Němců. Marešovy práce, které byly drtivou většinou sestavovány na základě zkoumání přímé v terénu - Mareš nikdy nepsal od zeleného stolu - mu vysloužily ostré nepřátelství vedení partaje a vyloučení.