Domovská stránka solidární kampaně se Čtyřkou z Aachen (www.escapeintorebellion.info) je delší dobu nefunkční, a proto trvalo, než jsem z roztroušených odkazů po internetu sesbíral reportáž, kterou různí anarchisté pořídili z procesu. Zatím se mi ještě nepodařilo sehnat přepis prokurátorovy obžalovací řeči, kde se nachází více detailů o bankovních přepadeních, ze kterých byli soudruzi obviňováni... Získal jsem záznamy o prvních 10 dnech procesu, v nichž byli vyslechnuti nejdůležitější svědci a proneseny projevy, zásadní pro další řízení. Téměř úplná inscenace frašky jménem Justice se všemi herci, kostýmy a rekvizitami. Je dobré vidět, jak může vypadat solidarita, jak vypadá proces se soudruhy, kteří se nesnaží prezentovat jako nevinné oběti systému, který jim upírá „svaté“ právo na cokoli (svobodu projevu, shromažďování apod.) a chce je perzekvovat za vylepování plakátů. Tito soudruzi na systém přímo zaútočili, přičemž věděli, jaké mohou být následky. Neomlouvali své jednání a neodvolávali se na nějaké údajné posvátné principy, jejichž dodržování je možné si vynutit na státu.

Po prvotních informacích, které jsem přinesl o případu Čtyřky z Aachen, jsem zjistil další podrobnosti. Především se týkají podstaty obvinění. Prokurátor zatčené soudruhy obviňoval z více než deseti bankovních přepadení a uvedl, že zatčení anarchisté představují "Gentlemanský gang", provádějící bankovní loupeže, který po delší dobu unikal německé policii a jeho akcím se dostávalo značné pozornosti médií. Dalšími důležitými body obžaloby byly "pokusy vraždy", které měli soudruzi spáchat střelbou na pronásledující policisty.

..: + fotografie z protestních akcí  :..

Dne 18. června 2004 byli v Aachen, poblíž německo-holandské hranice po přestřelce s policií, vzetí rukojmí a honičce, zadrženi čtyři anarchisté, včetně dvou španělských uprchlíků Jose Delgada a Gabriela Pombo da Silvy. Kromě nich se v autě nacházeli Begonia Pombo da Silva (Gabrielova sestra) a Bart de Geeter. Přináším první informace o případu, který vešel ve známost jako „Čtyřka z Aachen“ a který je liberály z anarchistických řad ignorován, stejně jako řada dalších.

Nejsem sám, kdo často nebo čas od času žije tím stylem, že stráví v nenáviděné práci 10 i 12 hodin a pak přijde domů a nalezne energii jen pro upadnutí do postele. S několika krátkými přestávkami se mi právě tohle dělo tři minulé týdny. Automatická existence nejhoršího druhu, plná banálních každodenností. Popis by byl tak nudný a odporný, že ho vynechám. Nevím jak se mi to podařilo, ale ukradl jsem pro sebe dvě asi tříhodinové jízdy vlakem a na laptopu jsem dokončil základní korektury sborníku o Mariniho procesu.

Když se řekne „Mariniho proces“, většina českých anarchistů není příliš informována, přestože se jedná o nejrozsáhlejší státní represivní zásah proti anarchistickému hnutí v Evropě za posledních několik desítek let, vyznačující se značnou brutalitou a tvrdostí.