ABC anarchismu
Titul říká vše... Je to zapeklitý úkol, ale jednak si myslím, že takový text je zapotřebí a jeho stávající české variace jsou až příliš zatíženy akademickými nonsensy. Zadruhé je to prostor, kde mohu zároveň shrnout a komentovat dlouhou cestu, kterou jsem za posedních více než 10 let urazil v překládání a publikování anarchistické literatury.
Čemu se chci vyhnout...
... především určitému historismu. Mnoho textů, snažících se provést čtenáře anarchismem, na tento úkol skrytě rezignuje a spokojí se s pouhým historickým soupisem snah všech viditelnějších osobností a proudů, které se v historii označily jako anarchistické. Automaticky se vychází z pojetí anarchismu jako syntézy, tj. za bernou minci se přijímá víceméně vše, co se objeví pod hlavičkou "anarchismus" a dostává ihned úctyhodnou nálepku "proud anarchismu" . Stranou zůstává racionální zhodnocení, zdali se nejedná o něčí pouhý myšlenkový experiment, nebo částečný taktický návrh nebo naneštěstí jeden z mnoha projevů intelektuálních nonsensů z akademického prostředí, na kterých se tak snadno dělají doktoráty...
Mým úkolem tedy bude v první řadě po úvaze kriticky protřídit dostupné zdroje. Je nutné si ale stanovit kritéria - jakým způsobem a podle jakých měřítek? Dospěl jsem k tomuto kritériu: že za platné anarchistické myšlenky a aktivity budu považovat vše, co soudržným způsobem neguje nadvládu člověka nad člověkem a obecně hierarchické vztahy ve společnosti, revolučním způsobem konfrontuje nejen stávající systém kapitalismu a státu, ale všechny autoritářské systémy - a rýsuje udržitelnou společenskou alternativu v podobě společnosti anarchistického (svobodného) komunismu.
To je podle mne nutné minimální kritérium. Anarchismus vznikl a pustil se do boje s utlačovatelskými autoritami jako výraz touhy utlačovaných lidí změnit konkrétně svůj život, emancipovat se. Anarchistický pohled na člověka a společnost není spoután ekonomickou monokauzalitou marxismu, takže se nejedná pouze o ekonomický útlak - protiklad námezdně pracujících versus vlastníci výrobních prostředků, ale také o další nerovnosti, přítomné ve společenském organismu - vztahy mužů a žen, mladých/starých lidí, otázky xenofobie apod.
Pokud tedy není přítomna bojovná snaha o sociální emancipaci člověka ve všech rovinách (ekonomické, genderové, věkové apod.) nejedná se o anarchismus. Z horizontu tohoto textu zmizí řada absurdit jako "anarcho-liberalismus", "anarcho-individualismus" nebo "anarcho-kapitalismus", případně v současnosti stále módní "eko-anarchismus", vyznačující se technofobií a misantropickým "primitivismem".
Upřímně mě nezajímá, že výsledný text se bude zřejmě výrazně lišit od nejrůznějších akademických kompendií. Téměř všichni "anarcho-akademici" bez výjimky trpí tím, co pracovně označuji "syndromem broučků" - kvůli náplni svého zaměstnání potřebují mít co nejvíce druhů, typů, čeledí, řádů a podřádů čehokoli, co by pak mohli donekonečna kriticky zkoumat, hodnotit, vzájemně srovnávat a katalogizovat. Je v zásadě jedno, jedná-li se o broučky nebo ve skutečnosti neexistující "proudy anarchismu".
Emotivní argumenty, že tím "opomenu" nebo "cenzuruji" aktivity mnoha lidí, mě nedojmou. Pokud někteří lidé, nebo rovnou celé skupiny či generace strávily svůj život v intelektuálních nesmyslech a vzdušných zámcích, je to politováníhodné. Nemám ale žádnou povinnost legitimizovat jejich počínání.
... na sekci se stále pracuje...
